„Z hlediska počátku jsou si teismus i ateismus rovny. V obou
případech se jen domníváme, co bylo na začátku.“
Až na to, že ateismus se domnívá na základě toho, co reálně existuje,
zatímco teismus k tomu potřebuje vymýšlet další levely, v jejichž
existenci pouze věří.
Ateista může přemýšlet, jestli je náš svět (hmota a energie) věčný,
nebo jestli někdy začal existovat. Jestli a jak začal existovat, to
momentálně nemáme jak zjistit, což si ateista přizná a nepotřebuje tuto
mezeru vycpávat něčím, čehož existenci podporuje akorát pouhá víra.
Teista si přibájí další level a plně uvěří v jeho existenci. Tím má
„vyřešenou“ otázku vzniku naší reality (bůh to prostě „nějak
udělal“), a nenapadne ho, že naprosto stejnou logikou, jakou náš svět
„potřebuje“ nějaký vyšší level, potřebuje i ten vyšší level
nějaký ještě vyšší. A ten zase další, ještě vyšší, atd. Ba dokonce
takové přemýšlení považuje za herezi, on totiž „ví“, že žádný
vyšší už není! Že je jen naše realita a nad ní jeden jediný vyšší
level – bůh. Protože naše realita je příliš dokonalá, aby mohla
existovat sama od sebe! Takže ji „muselo“ stvořit něco
ještě dokonalejšího, co existuje samo od sebe. A tady to najednou
nevadí…