Ber to takhle: jedním chlebem nasytit dva je snazší než sto. Ale i kdyby
nás za sto let bylo jen osmdesát, stejně to nebude o moc snazší. Pokud se
toho dožiješ a ten chleba budeš mít, pořád budeš řešit stejný
problém. Nedostatek jednoho a nadbytek druhého.
Měli bychom se chovat jako Pepík v Egyptě. Plánovat, rozdělovat rozumně a
myslet dopředu. Jenže současný systém funguje tak, že výroba musí
neustále růst, aby se udržela ekonomika. Výrobky se musí prodávat, a pokud
populace neroste, vázne odbyt.
