Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To je pravda, ale pořád se nějak ujišťujeme a pokud máme jistotu, tak plánujeme a podle míry jistoty jsou ty plány krátkodobé nebo dlouhodobé.

No zajímavé je, že svou budoucnost plánujou i lidé v oblastech zasažených válkou. Lidé třeba na Ukrajině žijí v městech, na které čas od času přilétávají bomby, a ti lidé věří, že oni tu válku přežijí. Tohle dává tušit, že víra v to, že se dožiju zítřka, patří k lidské přirozenosti, že je obecně projevem života.

Vidíš, teď jsi na to kápl.

Ti lidé tam žijí dál a každý z nich věří, že na něj ta bomba nespadne. To samé ale třeba vojáci, ti taky jdou do boje a věří, že přežijí. I když jim rozum říká, že to není příliš pravděpodobné, tak každý na věc nahlíží tak, že zrovna on přežije. A s tím do toho boje jde a s tím bojuje. Zaměřuje se na život, na budoucnost, ne na konec. Tohle je přirozená a racionální tendence, kterou má každý člověk, není-li narušena (např. rozumářstvím).

Víra, že se dožiju zítřka, určitě ano. Mimo jiné je to projev obrany lidského organismu proti možné smrti .-)))

To ale s bohem nemá nic společné

a víra, a na tom už jsme se myslím všichni shodli, obecně VĚŘÍ každý člověk, nelze jinak. všude a ve všem, kde člověk nemá jistotu apřitom si umí, na rozdíl od zvířat, domyslet a predikovat různá možná pokračování v budoucnu, bude samozřejmě věřit v to nejpravděpodobnější nebo v jemu nejpříznivější

to ale fakt není o bohu, ani o náboženství, jen o víře jako takové

Což je u věřících zajímavé, podle nich se všichni těší k pantatíčkovi do ráje, tak proč tak lpí na pozemském životě?
že by si nebyli jisti tím, kam se opravdu dostanou a ten pozemskej prostě už mají zmáklej?