Naivita je stav mysli, který si uchovává schopnost být překvapen krásou. A to je dar, který mnozí ztratili:-)
Naivita je stav mysli, který si uchovává schopnost být překvapen krásou. A to je dar, který mnozí ztratili:-)
Já si myslím, že naivní člověk je mnohem častěji konfrontován s
tím, jak mu realita nafláká hubu.
Ale možná krásně .-))))))))))))
Tvrdíš, že naivita je „dar“, protože prý umožňuje být překvapen
krásou. Jenže to je jen tvůj líbivý blábol a překroucení významu slova.
Naivita není ctnost, ale neschopnost kritického úsudku. Když je někdo
naivní, není otevřený kráse – je to prostě člověk, který skočí na
kdejakou hloupost, nechá se manipulovat a dělá chyby, kterým by se mohl
vyhnout, kdyby uměl používat mozek. Schopnost obdivovat krásu totiž
nesouvisí s naivitou, ale s vnímavostí a inteligencí.
Takže jestli tohle fakt myslíš vážně, pak jsi jen další naivka, co si
plete vlastní hloupost s hlubokomyslnou moudrostí.

Kritické myšlení je důležité, ale bez prostoru pro lidskost se snadno změní v cynismus. A právě proto si vážím i té části lidské povahy, která se nebojí být otevřená, zranitelná a občas i naivní. Protože někdy právě ti, kdo se nebojí být otevření, vidí svět nejjasněji.
Nejsem si jist.
On už terminus technicus "kritické myšlení" může mít v podání 50
různých lidí 50 různých podob, forem vysvětlení, co že to je
ozhdoně neplatí, že všichni lidé vědí, antož jsou schopni realizovat "kritické myšlení" v jeho obecném definičním oboru
"Kritické myšlení je dovednost objektivně analyzovat, vyhodnocovat a posuzovat informace, argumenty a situace, aby bylo možné dospět k racionálním a dobře odůvodněným závěrům či rozhodnutím. Umožňuje rozpoznat dezinformace, mýty a zaujatost, odhalit logické chyby a vést k samostatnému a informovanému úsudku. Je to schopnost prozkoumat tvrzení, zvážit důkazy a dospět k vlastnímu závěru spíše než přijmout názor bez uvážení. "
keci o ničem, když je někdo otevřený, tak je to sangvinik- jde o
povahové vlastnosti ne o jasnozřivost 
znám otecřeného člověka a je to tupan.
Existuje něco, čemu já říkám zdtavý egoismus, případně zdravý cynismus
zdravé sebevědomí je zdravý egoismus. Povyšování tam jistě nepatří :-))))))))))
Spíš ty, bezbožný maniak, nějak nemůžeš pochopit, že jednak sebevědomí a sobectví jsou dvě naprosto odlišné věci a nelze je nijak smysluplně ztotožňovat, a jednak že na egoismu není ani zbla zdravého.
Jasněééé egoismus neexistuje, boží chlapečkové nic takového nemají,
oni jsou jen beztvará kapička v moři náboženské ideologie.

Jinak pro vyjasnění, co znamená slovo "zdravý", tak na Wikipédii je
dobře podána charakteristika zdravého sebevědomí:
https://w.wiki/FC4y
Jen bych snad poupravil to tvrzení o kritice, poněvadž takový člověk
dovede snést vůbec jakoukoliv kritiku, i třebas záměrně neobjektivní, a
to právě proto, že se sám umí zhodnotit objektivně a emoce má v
rovnováze. Ale tam je to asi míněno tak, že snese oprávněnou kritiku, tj.
že umí uznat a přijmout nějakou svou nedostatečnost a nevyvolá v něm tak
ta kritika emoce (signalizující, že ho zranila).
V následné kapitole Nízké sebevědomí je pak taková zajímavost týkající se této místnosti, protože tady máme taky pár takových siláků.
:-)))
vědomí si vlastní ceny je právě forma egoismu :-)))))))))))))) zdravého
egoismu .-))))))))))