Jenže náboženské smýšlení (religiozita) je pro člověka typické, je
staré jako lidstvo samo a morálka mohla být klidně formulována na pozadí
náboženských představ. Lidé tehdy žili daleko více spjati s přírodou a
tedy i s duchy a dušemi, které v té přírodě vnímali. Nemyslím si, že
morální pravidla byla tehdy chápána něco jako etiketa - jako společenská
pravidla, která jsme si navolili či na nichž jsme se dohodli, nýbrž že jim
přiřazovali nějaký hlubší původ, tak jako to dělali s přírodními a
biologickými ději, ale i společenskými jevy.
Koneckonců tradiční náboženství, která jsou nám dnes známá, všechna
od éry Egypta po Islám, nejsou nic jiného, než konstatováním, že existuje
nějaký morální řád a že pokud s ním člověk žije v souladu, tak že
naplní své lidství, své lidské určení. Morálka je jejich vůdčí ideou
a bez ní jsou ničím. Takže hádám, že morálka a náboženství jsou
vzájemně úzce propojeny a vyvíjeli se ruku v ruce.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
