mladí spíše než tradiční víru hledají spiritualitu nebo individuální smysl života, nikoli institucionalizované náboženství.
Přesně tak! Ubývá lidí, co je oslovují institucionalizovaná náboženství, ale neubývá lidí religiózních. Jejich religiozita, spiritualita či náboženský cit jen mění formy svého vyjádření. Jsou možná na ústupu církve, ale není na ústupu náboženství. To tady bude pořád, protože je člověku vlastní, je to přirozený projev jeho duševního života tak jako třeba umění nebo zábava.








