představme si že to opravduje skutečná tančíci polonahá děva s kokakolou. Dokážou to ti dva unést? Nebo ji budou přesvědčovat ať jsou ztrápení a v depresi jako oni.
představme si že to opravduje skutečná tančíci polonahá děva s kokakolou. Dokážou to ti dva unést? Nebo ji budou přesvědčovat ať jsou ztrápení a v depresi jako oni.
To jako že by jim, to co ti dva prožívají, tu jejich realitu . uvěřila ?
Ve tvém příběhu přece tu realitu vidí na vlastní oči, může si ji
"ohmatat".
Ty druhé osoby ale vidí, že se na realitu dá nahlížet také jinak, ne
pesimisticky.
V tvém příběhu se pobožný modlí k neviditelnému o pomoc, z nouze,
realista hledá řešení, protože ví, že trosečníci budou mít jen to, co
si sami postaví a zařídí a osoba na steroidech bude tancovat, dokud nepadne
vyčerpáním.
Pobožný se bude snažit přimět k hromadnému modlení ty druhé dva,
protože je v zajetí iluze že společná modlitba neviditelného
obměkčí.
Realista se bude snažit přimět ty druhé k reálnému uvažování a
spolupráci, třeba ke stavbě voru.
A umělec se bude snažit přimět ty druhé k nevhodnému křepčení.
Ona nic neřeší, je svá. Pracuje s mušličkami. Jak s ní budou pracovat ti dva? Budou jí zatěžovat zlým osudem a nebo se jí nebudou všímat. Dostanou na ní vztek?