,
to tvoje povídání o ateismu jako o ‚čistém postoji‘ je k smíchu.
Ateista není žádný hlubokomyslný myslitel – je to jen popírač, který
existuje jedině proto, že má proti čemu se vymezovat. Bez tvrzení o Bohu
byste ani nevěděli, kdo jste. Jste jako hlučný soused, který celý život
tráví tím, že nadává na hudbu odvedle – kdyby ta hudba ztichla, neměl
bys už co říct. ( minule to tu dal Ondi)
Když si k tomu přiberete humanismus, sekularismus nebo scientismus, jen
dokazujete, že se bojíte přiznat prázdnotu. Tak si stavíte náhražkové
náboženství a tváříte se, že je to vrchol rozumu. Přitom je to jen
zoufalý pokus dodat smysl něčemu, co žádný smysl nemá.
A ty tvé řeči o starých knihách? Ano, jsou to částečně opisy a
inspirace. Jenže to je pořád víc než to, co máte vy. Vy nemáte nic –
jen hlasité ‚nevěřím!‘, které opakujete dokola, jako by to byla mantra.
Tvrdíte, že odmítáte dogma, ale žijete v tom největším: ve víře v
náhodu a chaos, které vydáváte za rozum. Vířící aspoň přizná víru
– ty věříš v prázdno, a ještě se tím chlubíš?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
