Rituály pozorování přírody jako sekulární spiritualita
Může být pozorování divokých zvířat formou sekulárního prožitku,
který nahrazuje náboženské kontemplace?
Narazil jsem na krátké video od Lukáše Picha, kde se mladí jezevci lesní
objevují za denního světla, což je u těchto převážně nočních zvířat
poměrně vzácné. Autor to popisuje jako „trochu roztomilosti pro nedělní
večer“
https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/mlad%C3%AD-jezevci-lesn%C3%AD-se-uk%C3%A1zali-za-denn%C3%ADho-sv%C4%9Btla/vi-AA1ITuw4?ocid=msedgdhp&pc=ASTS&cvid=68b586b8bf064aaeac3282d18c6e26de&ei=13#details
Pro někoho jen milé záběry, ale pro jiného, třeba ateistu s hlubokým
vztahem k přírodě, to může být moment tichého úžasu, klidu a propojení
s životem. Stav, který se podobá náboženské kontemplaci, jen bez víry v
nadpřirozeno.
A co vy – také kontemplujete?:-)


Misionářskou polohu uzákonili
křesťané a ze zvířat ji používají kromě lidí, občas také
Bonobos.
to je asi ten orál. A co je potom
polykání semene?














Psychika každého člověka
se alespoň jednou za život vychýlí do polohy, kdy se v ní vyskytnou
neurotické či i psychotické symptomy, ale rozdíl mezi člověkem duševně
zdravým a nemocným je, že ten první umí následovat instinkt a podrobí se
působení kompenzačních mechanismů, které jeho psychiku vrátí zpět do
(relativně) rovnovážné polohy, zatímco ten druhý proti nim bojuje, čímž
se dostává do ještě většího rozporu se sebou samým.







u mě stál asi bůh chaosu...
šplhat a šplhat a na tu horu vyšplhat
ikdyby nevím co... 



Bible je slovo Boží










