Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Úplně nerozumím tomu, co se snažíš vyjádřit. Pokud jde o Boží neměnnost v souvislosti s rozporem ve výpovědích o jeho litování, tak odcituju tři různé komentáře, které do toho vnáší světlo:

„Boží pokání je změna Jeho dispozice.“ V jazyce Starého zákona se říká, že Bůh činí pokání, když změna charakteru a chování těch, s nimiž jedná, vede k odpovídající změně v Jeho plánech a záměrech vůči nim. Tak (a) na základě pokání člověka Bůh činí pokání a stahuje hrozící trest (Exodus 32:14; 2 Samuel 24:16): (b) na základě nevěry a neposlušnosti člověka ruší slib nebo odvolává požehnání, které dal. Opak je také pravdou: „Bůh není člověk, aby činil pokání“ (1. Samuelova 15:29). Jeho pokání nelze chápat tak, jako by ten, který předem zná všechny věci, litoval svého jednání, ani to není známkou proměnlivosti. Změna v postoji člověka k Bohu nutně zahrnuje odpovídající změnu v postoji Boha k člověku.

Podle zákona lidské svobodné vůle je k naplnění Božího záměru nezbytný jeho souhlas, a proto každý člověk, který je povolán k provedení takového záměru, prochází zkouškou. Boží záměr bude nakonec naplněn, ale každý zvláštní nástroj, který se ukáže jako nehodný, bude odložen stranou. Tato změna ve správě je v biblickém jazyce vždy popisována jako Boží pokání, možná proto, že tento výraz obsahuje také myšlenku Božího zármutku nad vzpurným hříšníkem. Ale i když Saul a jeho dynastie byli takto odloženi stranou a již nezastupovali Jehovu, Saul zůstal skutečným králem, protože Bůh pracuje pomalu podle přirozeného sledu příčin a následků. Saulova špatně ovládaná povaha a jeho nenávist a zloba vůči Davidovi byly prostředky, které vedly k jeho zkáze.

Lituji, že jsem ustanovil Saula králem... Což nelze chápat jako změnu Božího názoru, rady, záměru nebo rozhodnutí, což by nebylo v souladu s jeho neměnnou povahou, ale jako změnu v Božím jednání a vnějšími projevy, a je to řečeno lidským způsobem, kdy lidé, když něčeho litují, mění svůj způsob chování a jednání; a tak činí i Pán, aniž by změnil svůj názor a vůli, které se nemění; a ačkoli mění vnější dispozice své prozřetelnosti, nikdy nemění a neupravuje věci a metody své milosti; ačkoli litoval, že ustanovil Saula králem, nikdy nelituje toho, že ustanovil své svaté králi a kněžími pro sebe; někdy odnímá vnější dary, jako pozemskou korunu a království; ale jeho dary a povolání, které jsou zvláštní milostí, jsou bez lítosti.