Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

však ano, pak by m=0 a rovnice by byla výsledek nula. o tom píšu. nebo to myslíš jinak?

Jistěže jinak. Klidová a pohybová hmotnost. ta klidová je 0. to neznamená, že kompletně sakumprdum veškerá 0 .-))))

aha, tak to už jde mimo mé chápání.

Nesnaž se nic chápat z toho, co píše Krak, protože to co píše jsou absolutní bláboly.

nemyslím že píše bláboly kdokoliv zde na diskusi.

AL mi dala an otázku energie má příčinu v Bohu tuto odpověď:
Tvrzení, že "energie má příčinu v Bohu", je náboženský a filozofický koncept, nikoliv vědecký fakt, který vyjadřuje myšlenku, že Bůh je primární příčinou veškeré existence, včetně hmoty, polí a energie ve vesmíru. Tato myšlenka vychází z představy, že hmota a energie nemohly vzniknout z ničeho (ex nihilo), a proto musely být stvořeny božskou bytostí.

To je neuspokojivé a tak jsem hledala dál a na serveru Víra jsem našla odpověď, která mi přijde velice uspokojivá - je to odpověď na dotaz k hmatatelnému důkazu Boží existence. přesně tak je to u mě:

Hledáme-li Boha, je třeba především hledat prostředky, které jsou adekvátní komunikaci s Bohem. U Boha nelze použít smysly, jako jsou oči či hmat. Jestliže je skutečně Bůh bohem, pak musí mít jinou podstatu než my. Musí stát mimo hmotnou realitu. Jak ho ale potkat? Jedině v na rovině nějak korespondující té jeho, tedy ve svém vlastním nejniternějším já. Tím, že ztišíme své nitro, přestaneme snít či hnát hlavou své myšlenky a v tichu nasloucháme vlastnímu srdci. Pak promlouvá Bůh, pak jeho hlas zaslechneme. Nejde o artikulovaná slova a pokyny (to je spíš úkaz psychické nemoci), jde o vnitřní pocity, které se hluboko v našem vlastním já odehrávají. Tam lze Boha potkat. Není to úplně samozřejmé. Není úplně snadné se ztišit, protože jsme se to většinou nikdy neučili. Ale jde to a je to fascinující. Tam, hluboko v srdci, potkáváme Boha. A odtud také "víme", že je.

je to tady
https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/hmatatelny-dukaz-bozi-existence

Stisit se znamená myšlenky přestat vnímat

Taky si nemyslím, že je píše kdokoliv. Krak je ale píše, proto nehledej chybu u sebe, když něčemu co on píše nerozumíš.

A co se týče toho Boha - přesně tak, to jsem tady podobně popisoval, když jsem víru v Boha přirovnával k důvěře v instinkt, a když jsem poukazoval, že je víra v Boha založená na citu.

Tajkže foton má klidovou hmotnost? Když se nikdy nezastaví? :-)))) Bo pak by to už nebyl foton? :-)))))))))))

No ty jsi vážně luxusně blbej :-)))))))))))))­))))))))))))))))))

A to víš, že Bůh je instinkt, to víš, že ano .-)))))))))))))))

VÍRA V COKOLI je založena jen na subjektivismecha nadějích :-)))))))))))))­))))))))))))))))
Ty náš Einsteine :-)))))))))))))))))))

Jenže to je celé kompletně závislé na víře v pravdivost toho, cos tu ocitovala. Proč by zrovna „rovina našeho nitra“ musela být „rovinou komunikace s bohem“? Ať při tom pocítíš cokoliv, není to hmatatelný důkaz existence boha, je to jen hmatatelný důkaz toho, že pociťuješ právě to, co pociťuješ. A že to někdo považuje za hmatatelný důkaz boží existence, je pouze hmatatelným důkazem jeho víry v pravdivost tebou citovaného odstavce.

ne není, není to tak jednoduché jak píšeš.cítíme miliony impuzů...jde o rozlišení

Není to důkaz, ale zakládá to důvod v něj věřit.

myslím že ne, aeruk má pravdu v tom... že naše vnitřní hledání (pravdy, svobody, smyslu) nemusí mít žádný důvod, je to bezdůvodné... ráno se vzbudíš a najednou jsi věřící bezdůvodně.

No ano a po nějakém čase ta zkušenost, jakou jsi opsala ve svém příspěvku, pak té víře dodává odůvodnění.

zpětně... člověk se ptá proč je to teď jinak? ale všecky odpovědi jsou hlouposti

Spíš od tohoto okamžiku už má víra jisté odůvodnění. Doteď ho neměla, teď ho má.

čili vlastně ty začneš věřit spontánně, bezdlůvodně - ale je ti to blbý a tak si postupem času usmyslíš důvod a opodstatnění .-)))))

Dobrý :-))))))))))))))

jenže ateisté to mají přece taky tak

ateista v boha nevěří, takže to srovnáváš s čím?
já osobně mám myslím důvod ke všemu, co si myslím a dělám

a jaký důvod máš k tomu aby žil, abys dýchal? abys věděl že jsi ty kdo jsi ty?

S absolutní samozřejmostí přijímáme vlastní existnci, jakoby to bylo normální :-)) normální to je protože zpětně vidíme že jsme se narodili, že jiní se taky nediví že tady jsou a přijde nám to samozřejmé...

člověk který třeba přijde kompletně o paměť a vzbudí se a neví kdo je, kde se tady vzal, chytá paniku... protože má problém který my nemáme. My víme kdo jsme. Víme že jsme se narodili, že máme maminku a tatínka, že se můžeme domluvit ale tohle vše bereme jako samozřejmost, proto odmítáme uvěřit, že až tak normální to není.

přežití. v těchto případech je to pudové. lidské tělo už vyzkoušelo, že když nedýchá, umnírá. takže přežily jen ty varianty, které dýchají

mně to samozřejmé zas až tak nepřijde. je plno "člověků", co se ani nenarodili nebo už mrtví, nebo záhy zemřeli, mimo prostředí matky

ten závěrečný příklad je asi v pořádku, ale nechápu, pro co to byl argument nebo vysvětlení?

že nevíme... přemýšlející člověk se dostane do momentu, kdy zjistí že neví. Tedy pokud je upřimný a neřekne si, však se narodím a umřu, co mě je po tom. Určitě jsou lidé, kteří se nikdy nezamyslelai nad tím, jak žijí, co dělají, jaký to dává smysl jim a těm druhým etc. Prostě žijou a umřou. v pohodě. ale já nad tím přemýšlím, vlastně již jako malá holka jsme přemýšlela nad tím, kde se lidttvo vzalo a jaký to dává smysl, že tady takhle chodime a jak žít aby když sestárnu, nelitovala že jsem něco neudělala nebo opoměla. Protože to bylo důležité.

Takže jsme přemýšela i nad tím, co je důležité. A jak se k tomu dopídit abych se to dozvěděla.
A na staré kolena vím, že to důležité je vnitřní klid. Nalézt vnitřní ticho.

To znamená, že věřící nejsou upřímní. ani sami k sobě.

jaký dává smysl existence virů a bakterií jim samotným?

vnitřní ticho je důležité jak pro co a jak pro koho a jak proč

muse by ses stát virem nebo bakterií, abys tu otázku mohl zodpovědět.

Nemusím.
V podstatě lze říct, že pídit se po smyslu existence je nesmysl, ať už nějaký je nebo není žádný.
Sám živočich si hledá svůj vlastní smysl své existence.

Důležité ??? Pro koho důležité? Pro osobu trpící mindráky, pro osobu s vyhraněným egocentrismem?
Co je vlastně pro nás důležité? Důležité je zdraví, tedy funkčnost, protože máme závazky k lidem, kteří nám něco důležitého dali.
Kdykoliv můžeme zakončit naši bio-existenci, před poslední jiskřičkou vědomí se třeba řekneme !tak, to by bylo hotovo". A co následuje? Co bude za půl roku po naší smrti, za rok, za dva? Nic světoborného, kromě hrstky příbuzných a přátel si na nás nikdo nevzpomene. Zkrátka jsme se ve formš molekul a atomů vrátili do přírody.

PS : jinak moje reaklce byla na to trdlo .-)))))))))))))­)))))))))) ne na tebe ?:-))))

Já si teba myslím, že pro to, věřit v Boha, člověk důvod vždycky má předem. I kdyby malicherný důvod.
že i pro víru platí, že je následkem nějaké příčiny :-))))