„…milovat Boha znamená i milovat bližního. Jestli někdo nenávidí bližního, pak už nemiluje Boha.“
Pořád dokola přece vidíme spoustu vymytých mozkoven, které boha milují natolik, že se pro něj dají i zabít při vraždění těch, kdo ho nemilují. Že to není láska k bohu, můžeš sice tvrdit, ale ne prokázat.
To ty stejně tak nemůžeš prokázat, že to je projev lásky k Bohu. Ve skutečnosti je takové chování projevem lásky k sobě, tak jako tomu bývá i v partnerském vztahu.
Oni věří, že milují boha, a jsou ochotni to „pro něj“ udělat. Láska je holt slepá. Pro souvěrce by se přitom třeba rozkrájeli (někteří).
A jestli to je, nebo není láska k bohu, to už záleží na tom, jak kdo lásku chápe.
Jo věřit můžou, ale klamou sami sebe.
Člověk klidně může pociťovat lásku ke svému partnerovi, aniž by
postřehl, že ve skutečnosti má rád sám sebe skrze toho partnera. To jsou
všechny ty případy podmíněné lásky typu "budu tě milovat, když se
budeš chovat tak, jak od tebe očekávám".
1