Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Existuje Newtonův makrosvět a einsteinův a bohrův mikro.
Pro všechny základní potřeby člověka stačí v naprosté většině ten makro - se všemi jeho fyzikálními konstantamia pravidly. Dneska sice s raodstí využíváme i ty poznatky z "mikro" (GPS, ŠIFROVÁNÍ, AP.), ale přežili bychom i bez nich. Já kažodpádně napsal, že jednu jistotu známe - kde jsou reálné hranice fyziky. Reálné. Nikoli "dnešní"

Přehodil jsme ty reakce, ale snad to nevadí

Někomu stačí to a jinému ono. Někdo opře kolo o strom, jiný k tomu potřebuje kolostav.

To je jasne, ale to je o subjektivite. Ja pssl o co nejvetsim priblizeni se objektivite

Albert Einstein "Čím více poznání získáváme, tím jasněji vidíme, jak málo toho víme.“
Za mě "Objektivita není pevný bod, ale horizont, čím víc se k němu blížíme, tím víc se posouvá"

No právě, ale už to aspoň vidíme.
Objektivita není ustupující horizont. Možná v něčem, ale v mnohe věcech a příadech nikoli.

S tou první částí by se dalo souhlasit, ale jen relativně "v daném čase na dané místě."

Každé nové poznání zvyšuje objektivitu poznání, i kdyby o další otázky.
"Pravda" je stále stejně daleko, ale my se k ní stále blížíme, i kdyby přibývalo kruháčů ...

Ona je čím dál tím složitější a vyžaduje větší komplexnost vnímání, proto se ten horizont neustále vzdaluje. Ber to jako soudní proces. Nová fakta, argumenty a místo práce na jeden den se to táhne bez výsledků roky, spis se zvětšuje a zároveň je velmi komplikované se v něm už vyznat.

To ale nehraje roli. Nic to nemění na tom, že o dané věci/cestě k ní víme zase mnohem víc a tudíž zvyšujeme objektivitu poznání.
než jsme to poznali, ty nové oyázky, ani jsme netušili, že existují a tudíž jsme je vůbec nebrali v potaz. teď už je v potaz bereme

Poznání možná zvyšuje objektivitu, ale horizont nám pořád uniká. Otevírají se nové možnosti, které jsme dřív ani nevnímali, a tím se vše komplikuje. Neztrácíme přehled kvůli neschopnosti, ale protože poznání vyžaduje čím dál komplexnější vnímání. Někdy je potřeba se vrátit na začátek, podívat se znovu, revidovat a tím se horizont posune zase dál. Stejně tak nikdy nebudeme úplně objektivní, protože poznáváme skrze vlastní perspektivu (viz. Ratka). Absolutní důkaz mít nebudeme, jen přesnější otázky.

To nemusí být pravda.
za 1. já na začátku psal o co největším přibližování se objektivitě, a to se děje i uvedeným způlsobem
za 2. ano, samozřejmě jsou oblasti, kde se poznáváním dopozáváme k tomu, že zase neznáme víc otázek co do počtu než předtím (a viz 1,). přesto ale ne všechny otázky před nás postaví ještě víc otázek. některé jsou zodpovězeny s konečnou platnosti bez vygenerování dalších, a i u těch s generací dalších otázek se ale může jednat o otázky už z oblasti "mikro", kdežto pro naše lidské "makro" stačí ta poslední známá "odpověď". Což jsem také záměrně zmíínil. Navíc platí, že nějaké nové otázky jsou třeba už samy o sobě typu, že nějakou potřebnou "odpověď", objektivní znalost, už nezmění, jen ji zpřesní nebo vedou už úplně jinam - např. konkrétní složení atomu nějakého prvku co do počtu P, N a E, nás vede dál k poznání mikrosvěta, ale charakteristické vlastnosti toho prvku už to další poznání nijak nezmění - takže pro rozlišení, co je tuhý látka, radioaktivní prvek, tekutina, plyn, .... to atomové složení úplně nepotřebujeme. Natož spin, druhy kvarků ap.

Abych to shrnul, myslím, že se naše názory na věc zase tolik neliší. Mně šlo především o to ukázat, že poznání nepřináší absolutní pochopení, ale spíše vyjadřuje hloubku ponoru do problému a ta nikdy nebude úplná.

U některých "problémů" úplná být může. Z hlediska podstaty problému.
Každopádně jakékoli poznání čehokopli zpřesňuje vidění "problému" a tím i jeho vyšší objektivizaci

Hlavně, když k něčemu dojdeme:-)

a když ne, tak jsme si pokecali :-))) je třeba nechat dveře otevřené a nehrotit

Samozřejmě, že hranice fyziky známe. Nemůžeme žít bez kyslíku, potravy a vody. Nemůžeme žít věčně. Nemůžeme generovat energii z ničeho.
Optimismus není na škodu, ale vydávání pohádek za realitu není optimismem, ale klamem.

Představa, že náš pohádkovej nadtaťulda Ježíšek pro nás ohýbá fyziku je směšná. Náboženské ideologie slibují nadfyzikální zázraky. A jak vidět, je spousta lidí, kteří takovou pohádku považují za realitu. Jejich idol není omezen přírodními zákony a to jim vytváří představu, že fyzikální zákony lze kdykoliv překročit.

To, na čem tví vědci pracují jsou detaily a aplikace již dávno známého. Ano, třeba se jim podaří realizovat prakticky použitelný zdroj energie z fůze vodíku, či jiných prvků, nebo elektrochemické úložiště přebytečné elektrické energie, ale to není lámání, nebo překročení dosavadních hranic fyziky.

Naše poznání se samozřejmě rozšiřuje, nejen lékařská věda je toho důkazem, hranice poznání jsou v nedohlednu. Fyzikální hranice jsou však vymezené.

Nadfyzikální zázraky? Ohýbání fyziky? Co to proboha je?

To jsou proboha zázraky jako celosvětová potopa , hýbání Sluncem ve Fátimě, zjevování Marie různým pasáčkům koz a miliony dalších. Nezapomenou dennodenní bezdrátovou komunikaci s bohem bůhví jak vzdáleným.

A co je na tom nadfyzikálního? Nebo ohýbavého?

ejspíš to, že se to z hlediska fyziky nemohlo stát :-))))))))))))))

Až jednou poznáme vše do puntíku, možná budeme mít odpovědi na většinu otázek. Ale dokud některé zákonitosti zůstávají skryté nebo nám unikají, nemůžeme reagovat neomylně. Fyzika pro mě není pevně uzavřený systém, ale cesta, která se vyvíjí spolu s poznáním.

fyzika je popis světa který vidíme či vnímáme smysly.

Posouváš to sice svým směrem, ale já s tím souhlasím:-)

myslím že ani ne, pak to odpovídá tomu tvému horizontu který se vzdaluje. čím větší podrobnosti a detaily odkrýváme, tím větší nabalených nejasnosti vyskočí.

větší množství...

to ale není důležité.
důležité je, že jsme odkryli další podrobnsoti a detaily a nakonec posun k objektivitě je i to, že jsme objevili i další nejasnosti - do té doby jsme to nevěděli.

Tam se posouvá ten horizont. Protože s dalšími podrobnosti se "zesložiťuje daný problém".

něco na tom bude...pro moji hladovou mysl je ale nabytá informace minulostí a hned má tendence se zakousnout do nových neznámých věcí. Takže pořád neví nic.

víš pořád víc, i kdybys stále více věděla, kolik toho ještě nevíš.

jenže ještě víc nevím. V tom je ten problém...že to co víš je pryč a odhalí se ohromná masa nevědění.

????
Ne.Ty víš stále víc a víc, i kdybys věděla stále víc toho, co ještě nevíš. Předtím jsi to nevěděla a klidně jsi mohla objektivitu "obejít", protože js nebyla limitována novými otázkami.
Nově už o těch problémech víš a tudíž "odpověď" v podobě závěru, který nově objvená otázka vylučuje, už neučiníš a tím jsi zase o krůček blíš objektivitě.

zjednodušeně : když stojím před 1 cestou, mohu si myslet, že URČITĚ vede k cíli. když po ní ale chvíli půjdu a za lesem narazím na křižovatku s 3 možnýma cestama, najednoumi dojde, že ta jedna cesta, o které jsme si v daném stupni poznání myslel, že k víli vede, k cíli nutně nevede.
tvoji objektivitu pomáhají utvářet a definovat nejen objevy konečných řešení, konstatnt, ale i objevy nových otázek, proměnných. i kdyby jen v tom smyslu, že to "zřejmě nebude tak jednoduché, jak sis myslela". i to je posun k objektivitě

ježkovy oči :-)))

Fyzikové říkají, že s každým novým poznáním se vynoří kupa otázek, takže paradoxně čím víc toho poznáváme, tím více toho nevíme.

ve skutečnosti v daný okamžik už víme, co nevíme, zatímco před novým poznáním jsme nevěděli, co nevíme :-))))))))))))

dnes v noci jsme nemohla spát, pořád se mi honilo hlavou co ještě nevím :-) Nakonec vše dobře dopadlo, ale určit je nejhorší bič vědět že nevím. A že něco vím se v tomto ohromném nevědění ztrácí.

Mně to nic nedělá, mně je jasný, že NIKDY nebudu vědět všechno a nijak zásadně mne to neovliv%nuje., Samzořejmě při nějakém rozhodování to může působit problémy, ale pokud vím, že se rozhodnout musím, s vědomím nějakého rizika se prostě rozhodnu

Někdo by mohl říci, že v tvé předešlé odpovědi je prostor pro víru ,ale s tím, co jsi dodala souhlasím.