jenže ještě víc nevím. V tom je ten problém...že to co víš je pryč a odhalí se ohromná masa nevědění.
jenže ještě víc nevím. V tom je ten problém...že to co víš je pryč a odhalí se ohromná masa nevědění.
????
Ne.Ty víš stále víc a víc, i kdybys věděla stále víc toho, co ještě
nevíš. Předtím jsi to nevěděla a klidně jsi mohla objektivitu "obejít",
protože js nebyla limitována novými otázkami.
Nově už o těch problémech víš a tudíž "odpověď" v podobě závěru,
který nově objvená otázka vylučuje, už neučiníš a tím jsi zase o
krůček blíš objektivitě.
zjednodušeně : když stojím před 1 cestou, mohu si myslet, že URČITĚ
vede k cíli. když po ní ale chvíli půjdu a za lesem narazím na
křižovatku s 3 možnýma cestama, najednoumi dojde, že ta jedna cesta, o
které jsme si v daném stupni poznání myslel, že k víli vede, k cíli
nutně nevede.
tvoji objektivitu pomáhají utvářet a definovat nejen objevy konečných
řešení, konstatnt, ale i objevy nových otázek, proměnných. i kdyby jen v
tom smyslu, že to "zřejmě nebude tak jednoduché, jak sis myslela". i to je
posun k objektivitě
Fyzikové říkají, že s každým novým poznáním se vynoří kupa
otázek, takže paradoxně čím víc toho poznáváme, tím více toho nevíme.

ve skutečnosti v daný okamžik už víme, co nevíme, zatímco před novým poznáním jsme nevěděli, co nevíme :-))))))))))))