To ano - v hustotě, či objemu - ten je vidět i volným okem - např.
pokřivené kolejnice při extrémních teplotách.

To ano - v hustotě, či objemu - ten je vidět i volným okem - např.
pokřivené kolejnice při extrémních teplotách.

Tady jde ale o jiné jevy – třeba ten Necroczarem zmiňovaný hmotnostní defekt atomových jader. Částice atomových jader drží pohromadě obrovské síly. Přitom ale mají atomová jádra různou stabilitu, která je daná jejich vnitřní energií. Jako i u všech jiných systémů – nejstabilnější jsou jádra s nejnižší energií. To jsou jádra, ke kterým vedou rozpadové řady těžkých prvků, a zároveň i fúzní řady lehkých prvků. A zároveň tako jádra mají největší hmotnostní defekt. Hmotnostní defekt jádra je rozdíl mezi součtem hmotností protonů a neutronů tvořících jádro a skutečnou hmotností jádra. Takže část hmotnosti nukleonů (to jsou protony a neutrony) se při vzniku jádra někam ztratila. A protože (1) jsou to nejstabilnější jádra, (2) víme, že nejstabilnější jsou obecně systémy s nejnižší energií a (3) víme, že při vzniku těchto jader z jader s menším hmotnostním defektem se uvolňuje obrovské množství energie, plyne z toho, že část hmotnosti přeměněných jader se při tom uvolnila ve formě energie.
Přeměna energie na hmotu a zpět funguje obecně, akorát že až při tak obrovských energiích, jaké stojí za vazebnými silami mezi nukleony, to můžeme nějak rozumně změřit.