A co tedy dle tebe znamená ΔE=Δm·c²?
Že mezi energií a hmotností platí přímá úměra, tedy narůstá-li jedna veličina, narůstá úměrně k tomu i druhá veličina a naopak. Díky tomu jsou ty zákony zachování chápány jako dvě vyjádření jednoho a téhož, protože z toho vztahu přímé úměry vyplývá, že zachovává-li se jedna veličina, zachovává se nutně i druhá.
Ano, ldyz objektu dodame velke mnozstvi energie, zvysi se jeho hmotnost
Všeobecně známe šest druhů energie
potenciální,
kinetickou,
thermální,
chemickou,
jadernou a
elektrickou.

Když dodáš objektu kinetickou energii, jak se to projeví na
hmotnosti??

Ano, podle relativity se hmotnost objektu mění s jeho rychlostí (mít rychlost přece znamená mít energii). To je důvod, proč nelze urychlit objekt mající nenulovou klidovou hmotnost na rychlost světla: urychlováním se stává těžší a těžší, takže k jeho urychlování potřebuješ pořád víc a víc energie. Rychlost světla představuje už tu kritickou mez, kdy bys k jeho urychlení na tuto rychlost potřeboval nekonečné množství energie.
Že tedy (třeba u toho jaderného štěpení) byla „ztracená“ hmotnost odnesena kompletně v podobě hmotnosti částic, které odnesly tu energii? Tak nad tím se budu muset zamyslet, protože to zní rozumně.
Hmotnost se objektu při jeho štěpení vždycky ztrácí takovýmto způsobem: tím, že se mu vytratí nějaká komponenta.