Neříkám, že vesmír má mysl jako člověk. Netvořím bohy ani vodníky.
Ptám se jen, zda vědomí nemůže být od počátku základní vlastností
reality, všudypřítomné, a proto nepostřehnutelné. Mozek by pak byl jen
jednou z jeho forem a naše vědomí součástí širšího procesu, skrze
který vesmír dává smysl sám sobě. Nejde o nadpřirozenou bytost, ale o
možnost, že vědomí je přirozenou součástí struktury světa a může
cítit i skrze nás. Pokud je tomu tak, pak naše otázky, poznání i činy
nejsou jen osobní záležitostí, ale součástí takového "kosmického
sebepoznávání."
A jestli tráva ví, že je trávou? Třeba je stydlivá a baví se jen v rámci
svého druhu:-)
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
