Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #140424

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE:
26.09.25 13:28:52 | #140424
Reakce na příspěvek #140422

Je pravda, že člověk často promítá své vnitřní struktury do vesmíru a že naše metafyzické úvahy odrážejí hluboké vrstvy lidské psychiky. Přesto v mém pohledu nejde primárně o projekci lidské situace na vesmír, spíš o pokus vnímat vesmír jako samostatný proces, který má vlastní dynamiku, možná i něco jako „instinkt“.
Vycházím z toho, že už anorganická hmota má schopnost organizace, tvoří hvězdy, galaxie, planety. Vše probíhá bez vědomí, bez biologického života. A právě to mi vždy chybělo v běžných výkladech, proč přichází na scénu organická hmota? Proč vzniká něco tak odlišného, co nejspíš není nutné pro samotnou strukturu vesmíru?
Ta myšlenka je o tom, že organická hmota je jakýsi boční výhonek, odklon od přímé linie fyzikální organizace. Ne proto, že by byla nutná pro vznik hvězd, ale proto, že umožňuje vznik vědomí. A to vědomí může být prostředkem, skrze který se vesmír snaží dosáhnout dalšího stupně vývoje, anebo návratu k počátku, tentokrát obohaceného o schopnost reflexe.
Pokud kvantová informace není zničitelná, jak naznačuje kvantová fyzika, pak vesmír neztratil paměť z předchozího stavu. I bez vědomí „jede podle plánu, podle vnitřní struktury, která si nese kvantový otisk minulosti. Vědomí se pak neobjevuje jako nutnost, ale jako nástroj, skrze který se vesmír učí číst sám sebe. Ne jako lidská projekce, ale jako kosmická funkce. Jednou najde sám sebe.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE:
26.09.25 21:49:32 | #140447 (1)

On tu projekci člověk neprovádí vědomě, záměrně. Je to nevědomý děj, tak jako reflexe té psychiky. Všechno nevědomé je samovolně promítáno ven, na předměty, lidi, situace..., na svět. "Projekci člověk neprovádí, ta se mu děje", jak správně píše Jung.

Jinak můj náhled na věc je takový, že schopnost organizace hmoty vychází z vlastností těch základních (elementárních) částeček hmoty, a tak jako ty vlastnosti umožňují vznik stále složitějších neživých struktur, tak patrně umožňují i vznik struktur živých. Vědomí sebe sama je pak bod, kam u živých organismů dospěl proces zdokonalování schopnosti sebezáchovy, protože vědomí sebe sama, stejně jako rozum, se jeví být primárně nástrojem přežití. Z hlediska přežití (a přizpůsobení se prostředí) je výhodnější mít vědomí sebe sama, než ho nemít a spočívat jen na pudech a instinktech.
Pro mě je vědomí sebe sama taky fascinující fenomén, který jakoby neměl v tom fyzičnu ani co dělat, jak jsem se vyjádřil kdysi zde. Nemělo by se ale při takových úvahách zapomínat, že vědomí sebe sama je spolu s intelektem v prvé řadě biologická funkce zajišťující tu základní podmínku života: zachování sebe sama.


 #140424 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE:
26.09.25 21:54:15 | #140448 (2)

Jung se musel v hrobě štěstím orosit, žes ho pochválil, že to má správně :-)))))))))))))­)))))))))


1  
 #140447