Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Je pravda, že člověk často promítá své vnitřní struktury do vesmíru a že naše metafyzické úvahy odrážejí hluboké vrstvy lidské psychiky. Přesto v mém pohledu nejde primárně o projekci lidské situace na vesmír, spíš o pokus vnímat vesmír jako samostatný proces, který má vlastní dynamiku, možná i něco jako „instinkt“.
Vycházím z toho, že už anorganická hmota má schopnost organizace, tvoří hvězdy, galaxie, planety. Vše probíhá bez vědomí, bez biologického života. A právě to mi vždy chybělo v běžných výkladech, proč přichází na scénu organická hmota? Proč vzniká něco tak odlišného, co nejspíš není nutné pro samotnou strukturu vesmíru?
Ta myšlenka je o tom, že organická hmota je jakýsi boční výhonek, odklon od přímé linie fyzikální organizace. Ne proto, že by byla nutná pro vznik hvězd, ale proto, že umožňuje vznik vědomí. A to vědomí může být prostředkem, skrze který se vesmír snaží dosáhnout dalšího stupně vývoje, anebo návratu k počátku, tentokrát obohaceného o schopnost reflexe.
Pokud kvantová informace není zničitelná, jak naznačuje kvantová fyzika, pak vesmír neztratil paměť z předchozího stavu. I bez vědomí „jede podle plánu, podle vnitřní struktury, která si nese kvantový otisk minulosti. Vědomí se pak neobjevuje jako nutnost, ale jako nástroj, skrze který se vesmír učí číst sám sebe. Ne jako lidská projekce, ale jako kosmická funkce. Jednou najde sám sebe.