Lao-c’ nebyl teista, ale taoista.
V mém pohledu je nejdůležitější pro vesmír "cíl," tedy dosáhnout
"nevědomě" vědomí (viz. nastolené téma). V lidském pohledu je "cesta"
způsobem bytí, život plyne jako tichá řeka a my jsme v proudu a plyneme s
ní.
Lao-c’ nebyl teista, ale taoista.
V mém pohledu je nejdůležitější pro vesmír "cíl," tedy dosáhnout
"nevědomě" vědomí (viz. nastolené téma). V lidském pohledu je "cesta"
způsobem bytí, život plyne jako tichá řeka a my jsme v proudu a plyneme s
ní.
Jako vodák vím, že řeka (podobně jako život) neplyne vždy tiše, ale jsou na ní někdy překážky, složité peřeje, skácené stromy, sjízdné jezy i takové, které je třeba namáhavě přenášet. To dává cestě dramatičnosti a zajímavosti. Patří to k ní.
Jako taoista nevnímám překážky, patří k životu, plynu, abych se o ně
zarazil a nebo se jim vyhnul, společně s proudem života:-)
Jako člověk cítím sílu každodenního života:-)
To je snad teze teistů, že není důležitý cíl. ale cesta k němu. nebo minimálně I teistů
Tao je "cesta nelpění."
„Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze
mne.“ /Jan 14:6/
Z toho plyne, že v Novém zákoně je důraz kladen na cestu k cíli ( Bohu),
skrze Ježíšova slova a život a pak nelze než s tebou souhlasit:-)