Tak ono afektivita je opakem vyrovnanosti. Vyrovnanost se projevuje emoční stálostí, klidem. Jakmile se někdo rozčílí, tak je jeho vyrovnanost pryč. Postoj se dá dát najevo i s klidem.
Tak ono afektivita je opakem vyrovnanosti. Vyrovnanost se projevuje emoční stálostí, klidem. Jakmile se někdo rozčílí, tak je jeho vyrovnanost pryč. Postoj se dá dát najevo i s klidem.
pak nemá tu působivost. MOudrost se vyjadřuje i tím, že dokážeme svůj postoj srozumitelně vyjádřit a třeba nerozumného poučit :-) někdy je zvýšený hlas namístě.
Zvýšený hlas ano, když je potřeba něco zdůraznit, ale ne rozčilení. Když začnou s člověkem cloumat emoce, není už vyrovnaný.
To podle tebe vyrovnaný člověk musí dělat? Dát najevo emoce, i když je ve stavu klidu?
To přece nedává smysl. Soucit se projevuje různými způsoby, nevím proč by se měl projevovat předstíráním, že mám nějaké emoce. Nebo vůbec tomu nerozumím.
moudrý člověk to například poznat může. Ale není na to nějaký recept.
Asi nějako takto: Zj 3,15 Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys chutně studený byl anebo horký. A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých.
nže je rozdíl, když s člověkem cloumají emoce z objektivního důvodu a je to "jednorázové", a když s ním cloumají patologicky
V obou případech je to práce komplexu a tedy projev nevyrovnanosti.
Moudrost je osobní vlastnost člověka, který opakovaně navrhne moudré řešení nějakého problému.
Příklad bezdomovci, narkomani, nemakačenkové ... Moudré by bylo opět zavést osvědčený zákon o "domovské obci". Takové lidi posbírat z parků, z náměstí a jiných lokalit větších měst a poslat je do jejich domovské obce, která by byla povinna se o ně starat. Poskytnutí bydlení, zaměstnání, stravy ... pod dohledem.
Udržení si vnitřního klidu není závislé na vnější situaci. To co se člověku nebo kolem něj děje a to, jak to vnímá a prožívá, to jsou dvě různé věci, přičemž první neimplikuje druhé. Člověk může být vnitřně klidný, i když jde třebas na smrt.