Pokud mám vědomí, uvažuji. Pokud ho nemám, řídím se instinkty. Pak není důvod myslet ani schraňovat vědomosti, nebyly by k užitku. Posuzování vlastní užitečnosti je vždy subjektivní. A pokud to bude dělat někdo jiný, může to být jen v jeho vlastním zájmu. Ve tvém pojetí by byla uvědomělá jen první generace a ty další by už jen upadaly. Jestli to tak má být, pak proč vůbec máme vědomí?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
