Ondi to podle mě vystihl docela dobře, když psal o formování etiky a
morálky skrze stařešiny a otce, tedy skrze mezilidské předávání hodnot,
které přesahuje biologické instinkty.
Ve tvém pohledu, se kterým nesouhlasím, chybí úvaha o dlouhodobé
udržitelnosti. Uvědomění si užitečnosti , jak popisuješ, by mohl fungovat
tak maximálně jednu generaci a i ta by se potýkala s vnitřními rozpory.
Člověk totiž nereaguje jen instinktivně, ale především vědomě. Máme
schopnost reflektovat, tvořit, pochybovat a právě to nás odlišuje od
čistě biologických strategií přežití. Když si to budeme odpírat, pak to
budeme praktikovat někde ve skrytu a nebo hledat cesty, které nás k tomu
znovu dovedou.
Možná by pro tebe bylo řešením "spojit se s Bohem Izraele", aby to rozhodl
za tebe. Nemusí být přísný, stačilo by, kdyby lidem odebral vědomí. Pak
by se množili podle podmínek prostředí, jako K- nebo R-stratégové. Tlupám
zdar!:-)
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
