tady si většinou tykáme, snad Vám není sto let...
může nemůže, co můžu vědět, ale věřím, že Bůh je živá bytost,
čiré vědomí nikým nestvořené, věčné, které má na svědomí existenci
celého vesmíru...
tady si většinou tykáme, snad Vám není sto let...
může nemůže, co můžu vědět, ale věřím, že Bůh je živá bytost,
čiré vědomí nikým nestvořené, věčné, které má na svědomí existenci
celého vesmíru...
Díky za konkrétní definici. (A díky za tykání.) Musím přiznat, že
pochybuju o pravém významu některých slov. Například nemám zcela
jednoznačně vyhraněný pojem "živá bytost".
Vysvětlím mým chápáním hranic bytosti. (Jinými slovy totéž: "kde je
hranice mého těla, kde přesněji začínám já a odkud kam mé já už
nezasahuje?") Já si myslím, že pojem já (neboli já jako živá bytost)
nemůže existovat bez vzduchu, který musím vdechovat, bez potravin, které
musí v mém okolí vyrůst a já se jich zmocním. Aby mé já přežilo déle
než měsíc, polyká do sebe hmotu ze svého okolí a rovněž hmotu do okolí
uvolňuje. Přestal jsem se cítit jako izolovaná jednotka bez vazeb na okolí,
na ostatní tvory, bez vazeb na velmi vzdálené objekty. A pokud mi někdo
řekne, že celý vesmír se vší fluktuující hmotou je živá bytost, budu
též souhlasit. Ujel jsem příliš?
Díky. Tvoji definici Boha chápu tak, že je vlastně shodná s tou mojí. Ale, tvoje je hezčí, přátelštější k lidem.