Díky za konkrétní definici. (A díky za tykání.) Musím přiznat, že
pochybuju o pravém významu některých slov. Například nemám zcela
jednoznačně vyhraněný pojem "živá bytost".
Vysvětlím mým chápáním hranic bytosti. (Jinými slovy totéž: "kde je
hranice mého těla, kde přesněji začínám já a odkud kam mé já už
nezasahuje?") Já si myslím, že pojem já (neboli já jako živá bytost)
nemůže existovat bez vzduchu, který musím vdechovat, bez potravin, které
musí v mém okolí vyrůst a já se jich zmocním. Aby mé já přežilo déle
než měsíc, polyká do sebe hmotu ze svého okolí a rovněž hmotu do okolí
uvolňuje. Přestal jsem se cítit jako izolovaná jednotka bez vazeb na okolí,
na ostatní tvory, bez vazeb na velmi vzdálené objekty. A pokud mi někdo
řekne, že celý vesmír se vší fluktuující hmotou je živá bytost, budu
též souhlasit. Ujel jsem příliš?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1