no jistě, taky to nijak neřeším... co si s tím počít.
no jistě, taky to nijak neřeším... co si s tím počít.
řekněme že by tě celý život něco bolelo... ani bys nevěděl že tě to bolí, protože by to bylo normální. Teprve kdyby to někdy přestalo, pocítíš změnu a je něco jinak. A v hlavě ti zůstane zkušenost. A třeba i snaha se bolesti vyhnout etc...ale není to důležité. Důležité by to bylo, kdybys kvůli tomu že se chceš vyhnout bolesti začal jiné vraždit například nebo nějak otravovat. Dělat ze sebe chudáka a tím využívat druhé etc. Pak to začně narušovat vztahy a je třeba s tím něco dělat. Pokud bys žil na pustém ostrově, pak by to bylo úplně jedno.
to píšu celoudobu, že člověk vnímá jen změny, akcelerace ap.
také z toh oplyne, že aby člověk poznal lásku, musí existovat i nenávist
a všechno co má svoje antonymum
prostě jin/jang doplňování se protikladů
jen dopouští. musel ho stvořit. minimálně jako protivariantu dobru, aby si člověk byl dobbro schopen vůbec uvědomit.
kdyby řil permanentně v dobru, nebude ho jako dobro vnímat (tedy jako příjemné pocity a prožitky v dané chvíli)