Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No právě. Podle mne nedokázat si přiznat prostinký fakt, že nemusím vědět (hned) všechno je známkou duševní lability, která se toho slova "nevím" bojí.
Tak si tam nacpe Boha a hned je v pohodě .-)))))))))))))))

Já to nepotřebuju, žádný ateista, tohle okecávání sám sebe

Nebojím se slova Nevím. Myslím že o tom to není.

krak to neni okecavani sam sebe ale dusevni uspokojeni a celkova rovnovaha mysleni

čili okecání sám sebe :-))))
nedokážeš žít s vědomím, že něco nevíěš, tak tam prdneš boha.
mně nevadí, že něco nevím, a jsem duševně vyrovnaný i tak

ale zase namyšlený. jsi namyšlený na to jak jsi duševně vyrovnaný a jak to máš v paži. A to svědčí o tom že stavíš sám sebe do středu jako tvůrce. že ty sám ses takto vyvinul, že je to tvoje zasluha že ty za to můžeš a jsi sám sobě příčinou toho že jsi jaký jsi.

Naprosté nesmysly :-))))))))))))))))))
Já jsem se na uvedneém, že mne nerozhodí "nevědět", určitě zasloužil tím, že jsme se snažil pochpit svět a člověka, a dospěl jsme k závěru, že člověk přeci NEPOTŘEBUJE vědět všechno.
A že "nevím" je naprosto přirozenou součástí člověka.

V duchu tvého příspěvku bych naopak mohl tvrdit já, že se považuješ za něco víc, když bez důkazů tvrdíš, že bůh existuje. a protože si ho cpeš (ale tím pádem i druhým) kamkoli, kd ejen nevíš,a to jen proto, že neunášíš tíhu "nevědění"

takže žádné stavění do středu, žádný samovývin, zásluhy příčina : jen PROSTINKÉ poznání, že člověk k životu nepotřebuje vědět všechno.

Pouze člověk, který si neví rady sám se sebou si potřebuje svůj život a vše, co se děje v něma kolem něj, nějak vysvětlit tak, aby na tom nenesl "vinu / zásluhu"

já si myslím, že to označení "labilní", které tě zjevně tak rozrušilo, je na místě - když si člověk potřebuje namlouvat nějaké berličky, asi to není o jeho duševní/duchovní stabilitě