Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nie, spokojný, sebavedomý človek, čo si váži sám seba a má sa rád....teraz nemyslím narcis a podobne...zdravo rád, naopak pozná hodnotu vzťahu, človeka...dám príklad. Matka zveri svoje dieťa, napriek tomu, že ho miluje na pár hodín opatrovateľke a ona ide ku kaderníčke, na masáž...ona je sama so sebou spokojná, má sa rada, vyzerá dobre. Príde domov a prenesie to na dieťa, manžela. Je šťastná, rovná sa šťastné okolie.

Nespokojna žena by ju ohovorila, že nemá behať kdekade, ale sedieť doma. Potom sa vykričí na deti, lebo od rána behá okolo hrncov, stará sa o celú domácnosť, iných, manželovi uvarí na večeru párky, cestou do spálne pozrie do zrkadla a povie si....tak Ti treba, Karol. A v posteli sa mu otočí chrbtom 🤭

Pokud to dělá kvůl isobě a ne manželovi, bude spíš egoista :-)))))))))))))

Ono udělat šťastnými, nebo alespoň neudělat je nešťastnými, vždycky něco stojí.

Já se ptal primárně proto, že tu byla disputace o "zbavení se lpění na svém egu" :-)))

Každý by sa mal v prvom rade páčiť sám sebe. Zamindrákovaný človek, plný pochybností o sebe samom, bez cieľa, visiaci zbožne len na jedinej veci/osobe nie je príjemný asi ani tomu manželovi. Ja píšem o tom, mať sa rád.

Páčit jako líbit?
Já bych to nahradil spíš slovem "vážit". Protože i když nezpochybňuju význam krásy pro jedince v některých momentech, myslím, že přinejmenším je to čistě subjektivní a nepodstatné

mít se rád ......... kde je hranice "sebelásky"?

je možné že sebeláska, mít se rád, vnitřní spokojenost spolu vůbec nesouvisejí

Myslíš že ne?
Myslíš, že můžeš být spokojena, i když se budeš nenávidět?

O tej hranici som písala. Mať sa zdravo rád. Aj po psychickej stránke. Poznám sa, viem, čo som dokázal. Tak sa nepotrebujem vyvyšovať, považovať za stred vesmíru, ale ani ponižovať. Po tej telesnej, cvičím napr., aby som sa cítil dobre. A nie kvôli niekomu inému. Či umyjem sa, vyčistil si zuby...kvôli sebe...ale teraz sa už smejem, to sú také dennodenné veci, ktoré robím kvôli sebe.

no jo, ale reálné hraice - vím co jsme dokázal, a tak to jen zmíním - a mnozí už jen to chápou jako vyvyšování se.

Máš v tom samé : kvůli sobě. tak to vážně není egoismus, i když tím (neříkám že čištěním zubů) můžeš komplikovat život jiným? .-)))
navíc, ty hranice jsou vždy subjektivní.

Mám kamaráta a ten sa rozišiel s frajerkou. Prečo? Pýtala som sa. Krásna, dlhé vlasy pod zadok, tie sa mu na nej páčili najviac. Asi rok boli spolu. A on mi vraví...to sa už nedalo vydržať!!! Tie vlasy...tie vlasy...boli úplne všade. V odtoku, na linke, na zemi, v jedle...😄

No vidíš.
Kdo hraje?

někdy běháá žena na masáž, ke kaděrníčke, decko zverí do školky či do jeslí a přesto není šťastná. Nechci hledat chyby, ale tak jednoduché to není. Jsou ženy spokojené a nespokojené, ta spokojenost je uvnitř...

Také si myslím.
Spíš přemítám, jestli k vnitřní sokojenosti má stačit dojem "sama ze sebe".

a současně přemítám, jak skloubit odpoutání se od vnějšího i vnitřního ..............
co z člověka ještě zbude?

mně pomáhá naopak uzemnění. jako kdyby tě někdo zatloukl do země jako kolík.

je to mimořádně složitá věc. Vůbec si netroufnu tady dávat dobré rady. JAK toho dosáhnout.

Uvedením se do souladu se zákonitostmi fungování psychiky (neboli do souladu s Boží vůlí, jak to nazývá křesťanství). Není to zas tak těžké, protože člověk je do toho optimálního stavu neustále "tlačen" homeostází.

ákonitosti fungování psychiky je boží vůle?

jako to jsou zákonitosti?
a prčo má každý člověk rovnovážný psychický bod jinde?

Napsal jsem jen, že to jsou dvě formulace pro označení jednoho a téhož.

???
možná kvůli překlepu, ale já se prostě ptám, jaké zákonitosti to jsou (které je jedno a totéž)

To bol len príklad, každý si musí nájsť to svoje, prečo je nespokojný. A zmeniť to.

já vím, rozumím tomu.