Také si myslím.
Spíš přemítám, jestli k vnitřní sokojenosti má stačit dojem "sama ze
sebe".
a současně přemítám, jak skloubit odpoutání se od vnějšího i
vnitřního ..............
co z člověka ještě zbude?
mně pomáhá naopak uzemnění. jako kdyby tě někdo zatloukl do země jako kolík.
je to mimořádně složitá věc. Vůbec si netroufnu tady dávat dobré rady. JAK toho dosáhnout.
Uvedením se do souladu se zákonitostmi fungování psychiky (neboli do souladu s Boží vůlí, jak to nazývá křesťanství). Není to zas tak těžké, protože člověk je do toho optimálního stavu neustále "tlačen" homeostází.
ákonitosti fungování psychiky je boží vůle?
jako to jsou zákonitosti?
a prčo má každý člověk rovnovážný psychický bod jinde?
Napsal jsem jen, že to jsou dvě formulace pro označení jednoho a téhož.

???
možná kvůli překlepu, ale já se prostě ptám, jaké zákonitosti to jsou
(které je jedno a totéž)