Ne smutek ne. Každý v každém okamžiku projikujeme bezděčně a nevědomě svou osobnost či svou psychologii ven do světa, je to normální, ačkoliv to vytváří iluzi, jenže v jejím případě takovéto projikování bránilo v léčbě (to je v psychoterapii známá věc, že pacient projikuje na terapeuta, takové projekci se říká přenos). Jenom to udržovalo její patologický stav, protože tím sebe hledala v druhých, namísto toho, aby se hledala "u sebe", uvnitř. Terapie by se stejně měla ubírat tím směrem, aby ona stáhla ty projekce. Aby sebe viděla či vnímala "na sobě" a ne na druhých.

,