KC tyto procesy iniciovala stejně jako vydání knihy Kladivo na
čarodějnice, která se stala metodickým návodem jak tzv, čaroděnice
usvědčovat. Z textu ve Wikipedii :
K prvním inkvizičním procesům s čarodějnicemi došlo v Německu po roce
1230 a byl za ně zodpovědný inkvizitor Konrád z Marburku. Roku 1231
kodifikoval římskoněmecký císař Friedrich II. Sicilský ve svém
zákoníku zvaném Statuta z Melfi za zločin čarodějnictví trest smrti
upálením. Papež Jan XXII. vydal v roce 1326 bulu Super illius specula, v
níž bylo čarodějnictví dáno do přímé souvislosti s kacířstvím a
papežští inkvizitoři dostali oprávnění pronásledovat i kouzelníky a
čarodějnice;[7] zatvrzelí jedinci měli být mučeni, dokud se
nedoznají.[8][9] Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na
zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem
(církevně-světským), čarodějnictvím se proto zabývaly i světské soudy
a panovnické zákoníky. Ke skutečně masovému a celoevropskému
pronásledování však došlo až na sklonku středověku, zejména koncem 15.
století.
Dne 5. prosince 1484 svou bulou „Summis desiderantes affectibus“ podpořil
papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera,
kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486
poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice).
Jmenovaní papeži dávali čarodějnictví do souvislosti s kacířstvím a
podezřelí měli být vyslýcháni, dokud se nepřiznají. To ovšem mělo
hrůzné následky.
Tohoto škraloupu na své pověsti se církev nezbaví. Tyto procesy ukončilo
až osvícenství provázené odklonem od autority církve.

,
považovala je vždycky za pověru a
bojovala proti této pověře, mimo jiné institucí zvanou Uřad svaté
inkvizice.
který neví co dělala inkvizice,
neznáš dějiny, inkvizice v podstatě funguje dodnes a to ve stejném budově
jako tenkrát Uřad svaté inkvizice se jen přejmenoval na Kongreghaci pro
nauku víry. Dělají to samé jako dříve.



