KC tyto procesy iniciovala stejně jako vydání knihy Kladivo na
čarodějnice, která se stala metodickým návodem jak tzv, čaroděnice
usvědčovat. Z textu ve Wikipedii :
K prvním inkvizičním procesům s čarodějnicemi došlo v Německu po roce
1230 a byl za ně zodpovědný inkvizitor Konrád z Marburku. Roku 1231
kodifikoval římskoněmecký císař Friedrich II. Sicilský ve svém
zákoníku zvaném Statuta z Melfi za zločin čarodějnictví trest smrti
upálením. Papež Jan XXII. vydal v roce 1326 bulu Super illius specula, v
níž bylo čarodějnictví dáno do přímé souvislosti s kacířstvím a
papežští inkvizitoři dostali oprávnění pronásledovat i kouzelníky a
čarodějnice;[7] zatvrzelí jedinci měli být mučeni, dokud se
nedoznají.[8][9] Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na
zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem
(církevně-světským), čarodějnictvím se proto zabývaly i světské soudy
a panovnické zákoníky. Ke skutečně masovému a celoevropskému
pronásledování však došlo až na sklonku středověku, zejména koncem 15.
století.
Dne 5. prosince 1484 svou bulou „Summis desiderantes affectibus“ podpořil
papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera,
kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486
poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice).
Jmenovaní papeži dávali čarodějnictví do souvislosti s kacířstvím a
podezřelí měli být vyslýcháni, dokud se nepřiznají. To ovšem mělo
hrůzné následky.
Tohoto škraloupu na své pověsti se církev nezbaví. Tyto procesy ukončilo
až osvícenství provázené odklonem od autority církve.

považovala je vždycky za pověru a
bojovala proti této pověře, mimo jiné institucí zvanou Uřad svaté
inkvizice.
který neví co dělala inkvizice,
neznáš dějiny, inkvizice v podstatě funguje dodnes a to ve stejném budově
jako tenkrát Uřad svaté inkvizice se jen přejmenoval na Kongreghaci pro
nauku víry. Dělají to samé jako dříve.



