Co s tím - identita coby nerozlišení vnitřního a vnějšího je "prostředím" pro vznik mýtů a metafyziky. Viz ještě Jungovo vymezení pojmu Konkretismus.
Pojmem „konkretismus“ rozumím určitou svébytnou vlastnost myšlení a cítění, která je protikladem abstrakce. Konkrétní vlastně znamená „srostlý“. Konkrétně myšlený pojem je pojem, který si představujeme jako srostlý či slitý s jinými pojmy. Takový pojem není abstraktní, není myšlen odděleně a sám o sobě, nýbrž ve vztahu a směsi. Není to pojem diferencovaný, dosud vězí ve smyslově zprostředkovaném názorném materiálu. Konkretistické myšlení se pohybuje ve výhradně konkrétních pojmech a názorech, má trvalý vztah ke smyslovosti. Právě tak ani konkretistické cítění se nikdy neodlučuje od svého vztahu k smyslovosti.
Primitivní myšlení a cítění je výhradně konkretistické, vždy se vztahuje ke smyslovosti. Primitivova myšlenka nemá oddělenou samostatnost, protože ulpívá na materiálním jevu. Pozvedá se nanejvýš na stupeň analogie. Rovněž primitivní cítění se vždy vztahuje k materiálnímu jevu. Myšlení a cítění se zakládají na percepci a jen málo se od ní odlišují. Konkretismus je tedy archaismus (viz). Magický vliv fetiše se neprožívá jako subjektivní citový stav, nýbrž percipuje se jako magické působení. To je konkretismus citu. Primitiv nezakouší myšlenku božství jako subjektivní obsah – posvátný strom je pro něj sídlem boha, ba přímo bohem samotným. To je konkretismus myšlení. U kulturního člověka spočívá konkretismus myšlení např. v neschopnosti myslet si něco jiného než smyslově podávaná bezprostředně názorná fakta nebo v neschopnosti rozlišovat subjektivní cítění od smyslově daného objektu cítění.
Konkretismus je pojem, který spadá pod obecnější pojem participation mystique (viz). Jestliže participation mystique představuje směšování individua s vnějšími objekty, potom konkretismus představuje směšování myšlení a cítění s percepcí. Konkretismus způsobuje, že předmět myšlení a cítění je vždy zároveň i předmětem percipování. Toto směšování zabraňuje diferenciaci myšlení a cítění a zadržuje obě tyto funkce ve sféře percepce, tzn. vztahu ke smyslovosti. Proto se z nich nikdy nemohou vyvinout čisté funkce a stále následují percepci. Tak vzniká převaha faktoru percepce v psychologické orientaci.
Mýty jsou "projektivní" směsicí psychického a fyzického dění, metafyzika je psychické dění pojímané konkretisticky (a nikoliv symbolicky).
