Nepodsouvej mi pýchu a nadřazenost, neznáš mě. Chápu, že se tu najdou
diskutující, kteří rádi zaujmou tentýž postoj, ale co je to pak za
diskusi? Je to ještě diskuse, nebo už hon? Nepovažuji se za škodnou.
Proto je tam ten příměr s knihou, někdo se jí bojí uchopit, aby neponičil
obsah, někdo ji má vystavenou, aby vypadal jako vzdělanec, někdo s ní
podepře židli nebo válendu, někdo ke knihám má obecně vztah (jako třeba
já), jiný volí elektronickou formu oproti papírové kvůli místu, další
nečte, tak co by s ní dělal? Cukrářka knihu peče, někdo hloubá nad tím,
co mu může přinést dítě v ní vidí pohádku, nadšenec artefakt, stařík
vzpomínku na dětství...
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
