Nejlepší je jít po skutečné cestě, cestě pravdy. Tedy potvrzené reality.
Nikoli jen důvěřovat lesní stezce, že vede k pravdě, a dojít k medvědímu brlohu.
To samozřejmě vždycky nejde, vždycky nevíš, kam ta cesta vede. Ale namlouvat si, že "tam a tam" není úplně ideální pro život :-)))))) lepší je si připustit, že nevíš, kam vede, a tudíž nepočítat s ničím předem, a pokud už, tak spíš s tím horším .-)))))))))) než se ranit slepotou :-))
ale pravda, i ta jde okecat stylem "bůh ví, co dělá" .-)))


