Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

hádka, pardon

vzala sis to nesprávně osobně.
řeč byla o dohadování se a hádání se vás věřících (nebo prostě věřících, jestli ty nejsi) o každou větu z bible, co znamená, jak ji ježíšek myslel, ap. na thle hádání tady je jedna specialistka, které navíc chybí elementární logika, takže je to úplná tragedie ....

PS : Když se třeba katolík dohaduje až hádá s jehovistou nebo ortodoxním židem nebo já nevím, jak se dělí samotné křesťanství, třeba o tom, jak se má bohu vzdávat úcta, jestli mají lidé dělat to a to, jestli bližní sví jsou všichni nebo jen někteří lidé, atd atp., tak je to hádka, která řeší téma a cílem se nemíjí.

Pouze naprosto bezdůvodně, jen na základě víry, predikuje, že ten předmět té hádky vychází z nějakého existujícího stav - tedy že bůh je a že bible je jeho díle. Pokud by to tak bylo, je ta klidně až hádka naprosto regulérní, protože tím věřící zjišˇtují "pravdu", za pomoci logiky a jiných argumentů

problém ale je ten, že se ve skutečnosti dohadujete "o něčem na základě něčeho", co jste si (věřící) jen sami usmysleli a vaší předchůdci nejspíš zcela vymysleli.

Jenže stejná hádka může vzniknout o to jak upéct správné věnečky z odpalovaného těsta či jak řešit obchvat kolem města. To jsou čist hádky o tom, kdo má pravdu a v důsledku ji nemá ani jeden. Protože každý má svůj recept na pečení a obchvat města pokaždé má i svá úskalí... je ot jako u politických stran. Každý jedná dle svého charakteru, temperamentu i průbojnosti. a jeslti se hádá o to nebo o ono je v důsledku úplně jedno.

Víra dává lidem přemýšlivým šanci se věnovat i spirituálnímu životu. Tuto šanci buď využiješ nebo ne. Každý má v tomhle svobodu jak uchopí možnosti

Samozřejmě že může :-)))
Jenže tyhle hádky o věnečkách nebo obchvatu jsou o něřem jednoznačně existujícím.
Což u Boha prostě neplatí - tam každý z nějké té odnože víry má jiný "recept", jenže na něco, co možná (nejspíš) vůbec neexistuje. A to je ten problém.

Není jedno, jestli se hádáš o něco věcného, potvrzeného - a nebo o něco nedoloženého, čemu jen věříš.

Víra dává šanci uniknout z reálného světa. Tedy v podfstatě uniknout před pravdou, že Bůh není. Což je jediný akceptovatelný závěr, pakliže nemáš důkazy jeho existence.
Ale jinak samozřejmě že je to záležitost jedince, jak to uchopí, jde jen o to, že kdo uvěří v nedoloženého boha, ten si sám sobě naklade objektivně zcela zbytečné mantinely. Ale zřejmě to tak chce. Akorát to nelze nazývat "cestou pravdy", ale výhradně ajen "cestou víry".

rozumím. u těch věřících je shoda ve smylsu, že Bůh JE. Je to jistota, že je. Ty hádky vznikají kolem toho jak ho třeba uctívat. Ale to není žádný popis, to je jen hádka o respekt. něco ve smyslu, pokloníš se zde, ne tam, dneska, včera... pozítří. To je o ničem. Nedává to smysl.

Já byla ateistkou dlouhá léta... nemohla jsem v sobě překonat barieru že přece lidé se kvůli víře hádají, bojují a že je to všecko jeden velký nesmysl. A celé se to nějak sjednotilo v jeden okamih, kdy jsem spatřila světlo v kostele které zasvítilo na rozhdanou skupinku lidí. Né žeby se něco změnilo nebo žebych nějak zázračně procitla. Ale v ten moment mi došlo, že lidé se prostě hádají protože nemohou jinak... strkají do sebe, kopou se kdo bude vpředu a kdo bude mít víc místa. Ale světlo svítí na všechny stejně. Tedy nejde o to jak se ti lidé chovají, jeslti se hádají... nýbrž zda jsem schopna ten paprek světla uvidět. v tom všem pachtění. a zjistila jsme že ano, že jsem. Někdy méně... protože jsem zahlcena problémy ale jindy to světlo je jasné. Bůh svítí na všechny stejně.

je to víra, že je to jistota.
no a o to jde, hádají se o to, kde, kdy a jak se poklonit .... měčemu, co možná a nejspíš neexistuje.
jaký to má význam?

pakliže zasvítilo na rozhádanou skupinku, ti ostatní kolem osvětleni stejně nebyli .-))))

Třeba Bůh na všechny stejně nesvítí. A to nejen proto, že nejspíš neexistuje a tedy nesvítí na nikoho, ale i podle bible a tradovaných souvislostí bůh mezi lidmi rozlišuje.