rozumím tomu co píšeš, ale sama jsme vysvětlila že ateistka jsme byla a
že to bylo pro mě neuspokojivé. Možná to lze vyjádřit slovem prázdné.
Prázdná nádoba, nicota. Zaujala mě tvoje věta:
(když nezkoumáš cesty mimo ty mantinely, ale slepě přijímáš konec cesty
mezi mantinely)
Nevím jaké jsou ty cesty mimo ty mantinely... pokud vím že mimo Boha je prázdno, je tam nic...plochost, v čem je pak ta plochá nicotná prázdná cesta zajímavější nebo plodnější? Na konci je smrt a to pro všechny. Smrti se nebojím, nebála jsme se předtím a nebojím se ani teď. Ale víra dává smrti určitou důstojnost. Kdežto v ateismu je i smrt plochá... nicotná. O ničem.

,



