Tak jako jsem si nestanovil kritéria otcovství, tak jsem si nestanovil
kritéria božství. Prožitek "otec" (tj. prožitek otcovské postavy coby
otce, poněvadž postavu otce vnímáme či prožíváme jinak než ostatní
postavy) jsem si nevymyslel ani neinterpretoval, ten ve mě prostě samovolně
vyvstává a já ho jenom pojmenoval. Nestanovil jsem si sám, jak budu
prožívat otce či že ho vůbec budu nějak specificky prožívat; nestanovil
jsem si sám, co je "otcovské". Nic takového jsem nerozhodl. S tím prožitkem
božského je to stejně tak. Dostavil se prožitek, jehož obsahem jen nebyl
"otec" ale "Bůh".
(Byl to komplexní prožitek, tj. sestávající z řady různých kvalit,
přičemž jednou z nich byla i otcovství).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
