Taky nemluvím o pocitu, ale o prožitku. Proto to přirovnávam ke způsobu vnímání postavy otce. Nebo lze jako příklad použít jiné postavy, např. postavu matky nebo milenky/milence. Každou takovou postavu či osobu prožíváme jinak a ten prožitek není jenom nějaký pocit, je to komplexnější prožitek, v němž jsou asi zakomponovány i emoce. Byl to prožitek, který přišel a zase odešel.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
