Máš na mysli víru v co, víru v koho? Věříš policajtům, že chrání zákon, věříš soudcům, že rozhodují objektivně?
Máš na mysli víru v co, víru v koho? Věříš policajtům, že chrání zákon, věříš soudcům, že rozhodují objektivně?
Ahááá tak kontext.

Kde tam vidíš ten kontext? Můžeš mi ho nakopírovat?
Ten "věřící" nepsal kdo je ten jiný věřící. Franta, nebo Gottlieb, či Bohumil? A v co má tahle neznámáná bytost vlastně věřit, třeba že Slunce stvořil všeuměl, že Zem je přiklopená nebeskou bání, nebo snad, že voda je hořlavá ? Ještě v 17. století věřili lidé, že existuje nápoj věčného mládí.
Víra je něco jako emoce, tedy nereálný pocit. Mnozí věřili
tabákovému průmyslu, že tabák je neškodný, ba zdraví prospěšný. Víra
hory přenáší a kdy v neškodnost alkoholu věřícímu ubožáku ztvrdnou
játra, tak věří ve věčný život. Víra v nereálné bytosti, funkce a
děje je následkem naivní víry v blbiny vykládané nějakým pošetilcem.

Kontext tu dává téma místnosti.
Víra je reálný pocit. Emoce jsou reálné a víra taky. Pošetilci zamítají něco, čemu nerozumí, a vymýšlí si blbosti o víře.
Ale že existuje víra, emoce - to tu snad nikdo nepopíral? .-.)))))))))))
Mám na mysli víru jako instinkt, který chrání mysl před zhroucením. Od obecné důvěry ve smysl až po propracované náboženství, podle toho, co konkrétní člověk nebo skupina potřebuje, jak jsou psychicky nastaveni. Jako ochranný mechanismus vědomí, ne nutně důkaz něčeho vyššího.