Právě proto si říkám, že by něco takového, ten mentální val proti chaosu, mělo být snad už přirozeně zapsáno v našem genomu. Jako jakýsi instinkt, který se vyvinul spolu s vědomím. Ne nutně víra v konkrétního Boha, ale spíš potřeba smyslu, řádu, jistoty. Něco, co chrání mysl před zhroucením, když se setká s "neřešitelným."
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
