Primárně má význam pro vesmír.
Pokud bereš součásti, tak jasně, přibude odněkud m, zvýší se E té
části. ale v místě, kde m ubylo (přešlo do té naší) se E zmenší.
To je ale už o něčem jiném.
Nikdy ale součet těch lokálních E nepřekročí celkové E všech
zapojených subsystémů
Určité hrátky tam jsou jen přes relativistické jevy
No to je samozřejmě pravda. Ale souvislost s možností přeměny E ⇌ m v tom moc nevidím.
Čili E jde vždycky spolu s m. Když ubyde jedno, ubyde i druhý. Při jejich vzájemné přeměně by to bylo naopak.
??? E je výsledná energie. m je POTENCIÁLNÍ energie a v (c) je KINETICKÁ
energie.
Mění se do určité hranice ty energie za rovnítkem, jedena v druhou, vždy
tak, že E toho posuzovaného systému zůstává konstantní
za "vzájmenou přeměnu" nepočítám, když z jiného systému do toho posuzovaného pošoupneme nějakou "m" a nebo "pošoupneme" v tom posuzovaném systému "v" třeba až na "C".
to není přeměna, to je přidání
Ty bys to nepochopil, ani kdybych ti to vyšil bavlnkou. takže sorry
???
Ty bys to fakt nepochopil, proč si myslíš, že to je frajerství?
.-))))))))))
Jenže ta rovnice nemá s v toho systému co dělat. Ta se přece týká pouze klidové (vnitřní) energie systému. Tedy mj. i v jeho jednotlivých složek, ale ne toho systému jako celku.
???
Nerozumím, to nevadí.
Prostě klasika změna potenciální energie v kinetickou s tím, že v takto
uzavřené soustavě to E zůstává vždy stále stejné, mění se jen ty dvě
za rovnítkem.
Kdyžtak jindy
Jo, taky bych už toho teď nechal. Ale nesmíme zapomínat, že debata je o přeměně hmoty na energii a naopak, ne o vzájemných přeměnách různých forem energie, ty asi nikdo nepopírá.
No problém je, že zákon je o zachování energie, o žádné hmotě v něm
není ani zmínka, jen o hmotnosti (polohové energii), protože ve skutečnosti
žádná "hmota" neexistuje (že by musela být nazývána hmota), je to prostě
jen úlitba terminologii, kdy je hmotou označeno vše existující - od
polohové energie přes silová pole až ke kvarkům ap, prostě jen proto, že
s ejim dá určit nějaká hmotnost.
Používat hmota sice můžeme, ale musíme vědět, že taková tá "hmota" s
polohovou energií je ve skutečnosti nazývána látka a je odlišná od
silových polí ap.
Ale to by zas neskončilo dobře - prostě rovnice E = m * c2 ve skutečnosti
"mluví" o změnách energie, a já vždy píši jen to, že hmota je jen JINÁ
FORMA energie, čili pořád je to o změněn mezi energiemi.
Nevybavuju si, že bych a v jakých souvislostech psla o přeměně hmoty v
energii, když to beru jako jedno a totéž. Podobně jako satana považuju jen
z ajinou podobu boha (podobu, protože existence, natož s materiální
podstatou, ani u jednohoz jemnovaných pánů není prokázána, tak zůstávám
u podoby)
Samozřejmě že není. Ukaž mi někde nějaký článek, který tvrdí to, co ty.
Článek? :-))))))))))))))
Tobě nestačí ta rovnice? .-))))))))))))
Ty jsi blázen :-)))))))))))))))))))))
Každý článek tvrdí to, co já.
A už se vážně utiš :-)))))))))))))))))
Nebyl by., Kdybych se mínil zase do nekonečna dohadovat s tvým egem
.-))))))))))))))))))))))
Ale j áuž vím, že nezabíráš, už ti to doloženo bylo. Už bychom se zase
jen opakovali .-)))))))))
omlouvám se, vypadá to tak že s krakem máme možná nějaké starší
informace, kdy se o tom mluvilo jakože to možné je. byla to doba vzniku
urychlovačů. Pamatuji si situaci jen z té doby.
a zde je jen pár vět
Takže proces přeměny fotonu na částice s nenulovou klidovou hmotností se
běžně využívá v jaderných metodách zejména při detekci fotonů s
energií vyšší než 1 MeV. Pro energie v oblasti desítek MeV a vyšší
dochází ke kaskádě kreace párů, anihilace vzniklých pozitronů a opět
kreace párů. Takový proces se nazývá elektromagnetická sprška.
Asi se od té doby zjistilo že není možné přeměnit částici s nulovou
hmotností na částici s nenulovou hmotností,
Je zbytečné sem dávat příklady s fazolemi či nějaké tplotní změny.
Mluvíme o energiích z těch nejmodernějších urychlovačů
Vyjádřila bych to možná takhle i když smaozřejmě nejsem fyzik a fyzice vůbec nerozumím
E = E1 + E2 Přižemž E1 je energie fotonů a E2 je energie částice s
nenulovou hmotností.
Energie zůstává stejná.
TAdy třeba článek
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1998/cislo-8/premena-fotonu-castice-nenulovou-klidovou-hmotnosti-pozorovana-jiz-davno.html
Jenomže foton v pohybu má taky nenulovou hmotnost. A foton je vždy v pohybu. Zastavením, a tedy zánikem fotonu se tato jeho hmotnost může přidat k hmotnosti částice, která ho zastavila, nebo se může přeměnit na hmotnost nové částice.
nevím, nerozumím tomu. Jen že byly kdysi nějaké úvahy... částice - antičástice, anihilace (čistá energie) a nechci se v tom vrtat. Jen mi přišlo nefér argumentovat fazolí, když jsou míněny procesy mikrosvěta.
Ta rovnice se týká jakéhokoliv tělesa, a ne pouze celého vesmíru nebo pouze elementárních částic. Tak jsem chtěl ilustrovat tu zpochybňovanou možnost různého E v závislosti na různém m. Na tom není nic nefér.
Každý :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Navíc stačí tu rovnici pochopit :-))))))))))))))))
What does E=mc2 really mean?
The title of Albert Einstein’s 1905 paper in which this formula is first
introduced in the modern sense provides a perfect answer:
“Does the inertia of a body depend upon its energy-content?”
Einstein frames the title in the form of a question but the paper answers it affirmatively. The inertia, i.e., the inertial mass of a body is its internal energy-content. Mass and energy are the same thing.
Now the “internal” part has caused a lot of confusion. Obviously, kinetic energy (the energy of motion) is not internal, since it depends on the observer (for a traveler on a train, another traveler on the same train has no kinetic energy. But for a person standing on the station platform, the train and everything, everyone on it will have plenty of kinetic energy.) But sometimes, kinetic energy is internal (e.g., the vibration of atoms in a warm object) and thus part of the energy-content of that body. Long story short, the energy-content of a body is its energy as measured in its own center-of-mass reference frame, not in the reference frame of some other observer.
The fact that we measure mass and energy using grossly different units is
another source of confusion. But here is the thing: suppose we decided to
measure time and length using compatible units: For instance, seconds and
light-seconds (the distance light travels in one second). Then, the speed of
light would just be unity:
c
=
1.
The famous formula of mass-energy equivalence?
E
=
m
.
Now for reasons that have to do with both history and convenience, we do not
use such compatible units, so the speed of light has a value other than one. But
think of it is a mere conversion factor, nothing more. And thus, in
E
=
m
c
2
,
the mass-energy equivalence relationship, the
c
2
part is just there to convert between units that we choose to use not because
Nature dictates it so, but because of human tradition and convenience.
Dej odkaz na ten článek, abys prokázal, že je to vůbec článek a ne tvůj výmysl. A dej víc odkazů na takových článků, když tvrdíš, že je takových článků velké množství.
Článků už jsi dostal víc než dost v minulosti .-))))))))))))))))
Nebudu opakovat své chyby .-)))))))))))
Žádný článek jsi nedodal. jenom nějaký text, který jsi si možná vymyslel. Když žádný článek nedodáš, tak tím prokážeš, že kecáš.
???
DOdal jsme ti desítky článků při našich předchozích disputacích na toto
téme.
Nepochopil jsi žádný, stejně jako ne zjevně teď
:-)))))))))))))))))))))))
V klidu se utiš a zkus na sebe aplikovat Junga :-))))))))))))))))))))))
Ano, vůbec jsi to dodnes nepochopil, je to fakt hodně jednoduché.
A dost už, už se ti zase topoří ego .-))))))))))))))))))))
① Ano, konstanty jsou od toho, aby vyrovnávaly nesoulad mezi jednotkami, které jsou vzájemně nezávisle definovány lidmi.
② Ne. To, že při jednotkách definovaných tak, aby žádná konstanta nebyla (zdánlivě) třeba, jsou si dvě veličiny číselně rovny, neznamená, že jsou totéž. Protože konstanta v drtivé většině případů není jen číslo, ale má taky nějaké jednotky. A i když jednotky definuješ tak, že konstanta se rovná 1⋅[její jednotka], tak při jejím použití sice nezměníš číselnou hodnotu veličiny, kterou tou konstantou např. násobíš, ale změníš její jednotky, tedy její fyzikální rozměr, a tedy z ní uděláš jinou veličinu. Takže hmotnost není energie a energie není hmotnost. Protože m je v [kg], E v [J], tedy v [kg⋅m²⋅s¯²]. Kdybys c vyjádřil ve světelných sekundách, jak navrhuje ten tvůj citát, tak se sice bude m číselně rovnat E, budeš mít světelné sekundy místo metrů (tj. jiné jednotky délky), ale pořád to bude ne hmotnost, ale hmotnost krát délka na druhou lomeno čas na druhou. Prostě jiná veličina.
Ale vždyť je to tam jasně napsáno, že jde o "vyrovnání jednotek"
.-))))))))))))))))))
To E=m je přiblížení za konkrétních podmínek :-))))))))))))))))))))
Hmotnost je nositelka potenciální energie mhg
....................... nebo snad ne? Moment setrvačnosti. to je energie.
a g je konstanta a h v daném případě ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO c TAKÉ. I to c
nemusí být c ale jakákoli rychlost v obou případech je to zvolený
skalár.. tak, aby rovnice popisovala, co autor zamýšlí.
Akorát že g zatím uniká sevření do "jednotné teorie"
Hmotnost není nositelkou ničeho. Jediným nositelem je hmota. Hmotnost
může akorát souviset s energií, např. když se těleso nachází v
gravitačním poli, nebo když je uvedeno v pohyb a už se dál na něj
nepůsobí. Hmotnost se může na celkové energii tělesa podílet (nějakým
dílem), ovšem pořád je tu rozdíl mezi hmotností a energií.
(Dál to tvé rozebírat nehodlám, protože to je naprostá ptákovina.)
Ty náš malej troubelínku .-))))
A už nám sdělíš, co to ta hmota je?
V té rovnici, co tu řešíme, není o hmotě ani písmeno
.-)))))))))))))))
A nebo víš co - v klidu se vyprdíkuja vykej, já se ti pak přijdu vysmáš - a samozřejmě ti dám z apravdu, ty hmoto .-)))))))))))))))))))))))))))
uděláš dobře, když se nebudeš vyjadřovat k něčemu, čemu vůbec
nerozumíš :-))))))
dík :-)))))