Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ale není to důležité jak věřím... byla to jen drobná poznámka.

Víra v Boha je pro křesťana definovaná ve vyznání víry. A tady mohu bez obav svoji víru vyznat.

A my ti VÍRU zpochybňovat nebudeme. Budeme zpochybňovat (my ateisté) to, co budeš na základě víry vyhlašovat jako jistotu.

to mi taky nevadí, chodím sem diskutovat. Nevadí mi zpochybňování čehokoliv. Nejvíc mi vadí cyklické otravování se navzájem, strkanice.

Tady se shodneme :-)))))
Včetně permanentního vysírání nějakým tvrzením, s ekterým jiní nesouhlasí a mají důvody :-)))

ano, proto ti rozumím. i když nereaguji tak prudce. ale nemám ráda šumy...někdy jsou ty šumy agresivní a překračují moji komfortní zonu. a je mi úplně jedno co to je. Jsem jako rak, co jen občas vyleze z úkrytu, když je klid a zalézá když mu fouká na tykadla.

Chápu, že pro tebe je sebereflexe darem od Boha a že se můžeš opřít o Krista jako Spasitele. Ale právě proto mě napadá, pokud je Bůh všemohoucí, proč už na počátku nenastavil lidské vědomí tak, aby bylo jednoznačně vnímavé k jeho slovu? Buď je to záměr, nebo hranice jeho všemohoucnosti a v tom vidím paradox Boží skrytosti.

vidím to tak, že nic nenastavil nýbrž jen umožnil (dech), vše probíhá přirozeně tak jak to odpovídá Bytí. Co možné není, to prostě není. Jsme omezeni materiálním světem, Bůh nám dává možnost se z něj vymanit prozřením, vhledem.

To je otázka, jestli se dá vědomí vůbec nějak nastavit...

nedá

Při sebeuvědomování se - nějaký proces - to asi že probíhá..

Narážíme na hranici pojmu všemohoucnost, pokud vědomí nastavit nelze, pak je otázka, co vlastně znamená, že Bůh je všemohoucí?

Třeba že může udělat cokoliv z množiny možných věcí. Pokud nějaká věc spočívá v rozhodnutí člověka, tak jí z principu nastavovat může akorát ten člověk.

Pak to není všemohoucnost, on neví jak se kdo zachová.

Nehraje roli co ví, ale co může udělat. Rozhodovat za člověka sice může a může ho tedy nastavit tak, aby jednoznačně přijímal Boží slovo, ovšem pak je to rozhodnutí Boha a ne člověka. Člověk tu přichází o svou vůli.

Pokud Bůh věděl, že svobodná vůle povede ke zlu, pak ho chtěl. Pokud nevěděl, není vševědoucí. Pokud mu nedokázal zabránit, není všemohoucí.

Tady jednoduše nebylo zbytí, když je svobodná vůle svobodou volit mezi dobrem a zlem (jít s řádem/Bohem a proti řádu/Bohu).

Kdyby nebylo stvořeno dobro a zlo, člověk by nemusel volit a ani by si neuvědomoval, že nějaká volba existuje. Pokud tedy platí princip, že svobodná vůle nutně přináší možnost volby mezi dobrem a zlem, pak je tu otázka: odkud se vzal tento princip? A proč by ho nedokázal vyřešit ten nejvyšší, pokud je skutečně všemohoucí, proč by se musel spokojit s tím, jak je to nastavené?

Tak je otázka, jestli bylo dobro a zlo vůbec stvořeno. Jinak svoboda spočívá ve volnosti a svobodnou volbu bych tak nechápal jako princip, ale prostě jako možnost žít nezávislejší život, čili mít určitou autonomii ve svém aktu. A je patrné, že je taková autonomie svázána s fenoménem vědomí. Svobodná volba je jedním z aspektů vědomí sebe sama, což je situace, kdy si bytost uvědomuje své vlastní bytí (i bytí všeho okolo) a vymaňuje se tak z diktátu pudů a instinktů. Takže odkud se to vzalo: je to výhodnější situace z evolučního hlediska, hlediska přežití.

Hlavně by to nebyla vševěšdoucnost, kdyby to nevěděl

Ale je fakt, že pod slovem "všemohoucnost" se ukrývá úplně všchna "mohoucnost" co existuje.

Akorát tam vidím jeden zádrhel : dokázal by bůh "stvořit" tak těžký kámen, že by ho sám neuzvedl?

Pokud je možné, že existuje bytost schopná stvořit planety a hvězdy, pak by vytvoření kamene bylo jistě snadné. Otázkou však zůstává, jakou má tato bytost podstatu, zda má nějaké tělo, nebo jakým způsobem působí na hmotu. Pokud bychom uvažovali, že jí chybí atributy naprosté všemohoucnosti a vševědoucnosti, pak by to naznačovalo, že i ona podléhá určitým hranicím. A kde jsou hranice, tam může být i vyšší princip či zákon, který určuje, co je možné a co není. V takovém pojetí by tedy nebyla nejvyšší bytostí, ale součástí širšího řádu.

Anebo je tento vyssi řad

Pokud připustíme existenci bytosti s hranicemi, pak ty hranice musí určovat nějaký vyšší princip. Každý takový princip ale potřebuje opodstatnění, buď je věčný, neodvozený a sám sebe ospravedlňuje, a pak by byl skutečně tou "jedničkou", tedy "nejvyšší skutečností", anebo ho někdo stanovil, a pak právě ten, kdo ho určil, stojí nad ním a je tou opravdovou "jedničkou". Princip, který by měl být nejvyšší, by musel mít "atributy všemohoucnosti i vševědoucnosti", jinak by nebyl absolutní a podléhal by něčemu vyššímu. Pokud by mu tyto atributy chyběly, pak by nebyl jedničkou, ale jen součástí širšího řádu.

Ten princip je Buh

Nemělo by se o tom(principu) diskutovat - tak napíšu : Nesouhlasím - může to být jedna z možnosti (Bůh)

Pro pobožné je vyšším principem dosazený neexistující bůh a tím slouží k výmluvám proč je na Zemi tolik nešvaru. Země je zoufale přelidněná, což vede k dobyvačným válkám a při nepřízni přírody k masovému hladomoru. Jak by to bylo pro vyššího principála omezit fertilitu na dvě děti. Ale né, to nejde, neboť je principálovi v bibli vloženo do akustického výstupu "množte se". A když to stojí v bibli, tak se to musí dodržovat.

A jestli tu někoho zajímá, co je vyšší instancí a vyšším principem pro ateisty, tak si myslím, že je to příroda, pravda a život.

Příroda je vyšší instancí, vyšší princip? Co je teda potom tou nižší instancí, nižším principem?

Asi lidská hloupost.

Tak sis to nakonec sám správně zhodnotil.

Pokud by jeho konání bylo opravdu neomezené, proč by musel lidstvo napravovat, trestat potopou nebo vykupovat obětí ze hříchů?

To si lide zpusobuji sami. Hodne je o s,mbolice

Třeba proto, že Bůh není diktátor, ale partner. Ono vládnout neomezenou mocí automaticky neznamená nařizovat druhým, co a jak mají dělat a řídit tak jejich život. I takovýto vládce může projevovat respekt vůči druhým.

to je typický přístup diktátorů chtějí omezovat chtějí z lidi loutky a Lidské vědomí není nijak nastavené právě pro to že BŮH není diktátor