Z hlediska obsahu příspěvku je to irelevantní.
To si nemyslím.
Pakliže víme, že prostor a čas vnziknou až se vznikem energie/hmoty
(protože nic jiného ani prostor, ani čas nepotřebuje), tak je zjevné, že
otázka
"Je tedy bůh skutečná bytost, nebo jen naše kulturní interpretace času?"
je irelevantní a možná i trochu nesmyslná. Bůh jako stvořitel je interpretací "vzniku" energie, a prostor a čas už je jen reakcí na vznik energie. A Boha věřící staví na pozici tvůrce uvedneého (tedy energie, čas a prostor pak jsou vlastnosti té energie, která svým rozpínáním vytváří prostor a to vše v čase.
Proto říkáme, že vesmír není nekonečný, že je pouze bezmezný, protože ty meze (ve kterých existuje) si vytváří sám
Já jsem ale svůj příspěvek mířil jinam, neřeším fyzikální vznik vesmíru, ale kulturní a existenciální zkušenost člověka s časem. Pro lidi je čas neúprosný a všudypřítomný, a právě na tuto zkušenost reagují symboly jako Bůh. To, že věřící staví Boha na pozici tvůrce energie, je jiný typ interpretace, otázka "proč něco existuje". Já jsem spíš ukazoval, že Bůh může být také interpretací otázky "proč to trvá". Oba pohledy se nevylučují, jen se dotýkají různých rovin.
Člověk si uvědomuje, že jeho bytí neskončilo, že stále pokračuje, a hledá důvod či význam. Bůh může být chápán jako odpověď na tuto otázku.