Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

myslím že to tak je pořád v lidském životě. furt nic, nic a najednou nám dojde že jsme :-)

Co myslíš tím "furt nic, nic". Takový pocit jsem nikdy nezažil. Vždy, už od dětství, jsem měl furt co dělat.
Jsi snad jedináčkem ze zámožné rodiny ? To není prosím myšleno pejorativně.

v podstatě jedináček jsem. O dva roky starší brratr byl těžce nemocný a zemřel když mu bylo 16 nebo 17, je to tak dávno ž si ani nepamatuji.

ale měla jsem na mysli období ranného dětství, tak do věku 3 let. V naprosté většině, kromě pár geniální dětí, si toto období neuvědomujeme i když jsme plnohodnotní lidé :-)) umíme se vyjadřovat, vidíme, slyšíme ale neuvědomujeme si vlastní existenci jako samostatné "já", spíše jakobychom byli součástí nikoliv oddělenou jendotkou. Teprve až se mentálně oddělíme, uvědomíme si své já a jakobychom pochopili že můžeme na základě vlastní vůle rozhdovat. Přichází také období vzdoru jako něco přirozeného.

příčina - následek. čas existuje :-))))Tak já si myslím, že své já si už tehdy uvedomujeme - už od 1-2 let se děti chovají svým způsobem majetnickyberou si hračky ap.
je pravda, že po narození se ten človíček teprve hledá, sžívá se se svou existencí, jjí popis provede až naásledně včetně korekcí