Možná bychom to mohli chápat jungovsky, jako soubor archetypů a kulturních vzorců, které se ukládají do našeho společného nevědomí. Fyzickým nosičem pak jsou jednotlivé mozky, jazyk, kultura a technologie, které jsou navzájem propojené komunikací. Společnost tak působí na nové jedince jako vlny, které je omývají a ladí na sdílený rámec reality. A možná v tom je i něco víc, jakási kolektivní energie, kterou zatím neumíme změřit, ale která se projevuje v tom, že skupiny lidí dokážou sdílet nálady, obrazy a významy. Nemusí to být nic nadpřirozeného, spíš dosud neprozkoumaný způsob, jak se propojují mozky, emoce a kultura.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
