Hm, Bůh mohl vzniknout jako vysvětlení neznalého vzniku světa a že se koncept postupně měnil podle potřeb společnosti. Já jsem ale chtěl ukázat jinou rovinu, že Bůh může být také symbolem lidského zápasu s časem. Heidegger nebo Sartre by řekli, že člověk je "vržen do světa", a právě proto se může zdát, že tu není úplně doma. Čas mu neustále bere vše, co má rád, a symboly jako Bůh pak slouží k tomu, aby dal této pomíjivosti smysl a nabídl představu skutečného domova.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
