Problém vidím v mantinelech na obou stranách. Buď mám snahu poznávat, nebo se spokojím s tím, co mám, a jen to obhajuji. Pohodlná verze je lákavá, ale vede k uzavření, člověk pak nechce znovu hledat nebo vypracovávat nové analýzy. Proto je pro mě klíčové vědomí omylnosti, udržuje nás v pohybu, ať už ve vědě, nebo ve víře, umožňuje dynamiku ne stagnaci.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
