Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nejsou jen politické ideologie. Nicméně náboženství bylo v minulosti velmi silnou politickou silou. V některých zemích dosud je. Věřící věří, že našli smysl života. Neberu jim to, ale na většině z nich to není moc vidět.

Náboženství ale neni řazeno mezi ideologie. Jenom v případě, že se jedná o politickou stranu, tak její program spadá pod náboženskou ideologii.

A ty církve jsou současně i politickými stranami. Jako politické strany také mezi sebou bojují o udržení stavu a i o nárůst počtu poslušných oveček starajících se o luxusní život svých náboženských vůdců. Čím víc oveček, tím víc zlata, drahokamů a luxusních sídel. Proto také zabírají novorozeňata a náboženskou výchovou je nasměrují do ovčích ohrad pro pobožné. Se divím proč křesťanské mafie nenařídili nějaké znetvoření těla novorozenců. Třeba vytetováním kříže na čele, nebo obřízkou. To by se asi líbilo sadistům v křesťanských řadách.

Bohové i ten tvůj mono-bůh jsou produkty lidské fantazie, existují jen v představách a v myšlenkách pobožných. Náboženské ideologie vznikly jako souhrn náboženských představ, zákazů, příkazů a návodu na manipulaci lidí. .

Budeš se asi že divit ale nikoliv vedlejším produktem bibličtiny je láska :-).

Ta je napsaná v bibli a která z té desítky, nebo z kolika lásek je ta biblická? Kdysi tu jeden kolega zmiňoval agápu. Jak se ty lásky v bibličtině překládají do srozumnělštiny?

A také jak se ty biblické lásky praktikují a které jsou biblicky zakázány? Na co se má dát bacha, aby se nebylo vězněno?

Aby jsem řekla pravdu tak jsem v tom zřejmě teprve něco jako učednice :-)

Láska je nakažlivá, ale nikdy nezabíjí, nebombarduje ani nevyvolává nesváry. Nemilitarizuje, protože miluje mír. Jen v míru se může v klidu rozvíjet, růst a kvést. Dopřejme jí to konečně.

Láska je nakažlivá, ale nikdy nezabíjí, nebombarduje ani nevyvolává nesváry......láska je interovaná so spravodlivosťou, vyžaduje teda spravodlivosť, a niekedy sa ona získava i spravodlivým násilím na tom, kto ju porušuje...

Když se láska dovolává násilí, ztrácí svou podstatu. Edmond Dantés nejprve miloval Mercedes, a nakonec se zamiloval do vlastní bolesti, která rozkvetla v pomstu. Abbé Faria se snažil udržet jeho mysl jasnou, ale jeho duch vyhlásil válku času, který mu byl ukraden. Bezesporu je hrdina, a přece svou pomstou nezískal nic z toho, po čem toužil.

Edmont miloval svou Mercedes, svého otce, své povolání a svého zaměstnavatele.
Když se ocitl ve věznici, netuše proč, bez jediného vysvětlení, tak si uzoufal, pomýšlel na ukončení svého života. Probral se ze zoufalství až po seznámení se s Fariem. Ten ho naučil mnoha věcem, logice, matematice a pod. ale také rozpletl příčiny Dantesovi pro něj nepochopitelné uvěznění. Tak poznal Dantes příčinu ztráty svobody ve zradě a v nízkých pohnutkách lidí, kterým důvěřoval. Víra mu tak způsobila to utrpení. Po útěku z vězení se Dantes vydal po stopách zrádců, aby je potrestal za zmaření všeho, co miloval.

Druhá polovina 19. století byla doba románů hledajících jak smysl života, tak hranice morálky. Oba Dumasové byli hvězdami tehdejší doby, pozadu nezůstal ani Dickens, nebo Hugo. Moralizování se nevyhnuli ani jiní, třeba K. May, dokonce ani J. Verne.

To jsou všechno mí oblíbení autoři. Takový "Tulák po hvězdách", asi moc dnešní generaci neosloví.
S Edmondem jsem to pořád prožíval a prožívám doteď. Přesto mu jeho msta štěstí nepřinesla a na konci odjíždí s Haydée dcerou Ali Paši do Janiny. Mimochodem ostrov v jezeře Pamvotis je moc zajímavé místo. Kdysi jsem měl to štěstí a narazil na jednu velmi vnímavou ženu, která mi ukázala ruiny pravoslavných klášterů, za mírnou úplatu. Myslím, že přesně věděla, co hledám. Fresky, které jsem tam viděl, byly pro mě dost šokující:-)

Jasně a putin nezabíjí lidi, jen zachraňuje miliony lidí před terorem nacistů.
To je ten tanec, zřejmě podle tvých představ. Brzo to budou čtyři roky putinské verze zachraňování.
Na obou stranách jsou láskyplně církve nabité láskyplným, ale vymyšleným, tudíž nefunkčním bohem.

Vše je zvůle boží.

Ty máš o životě velmi jednoduché představy, že?

Ano, strašně. Jsem prostě nezkušený, ale jaksi mi to prochází, díky bohu.

Napsal jsem "jednoduché představy", o zkušenostech nic.
Co tu tvoji jednoduchost způsobuje nemohu posoudit.
U každého je to jinak.

Ty jsi podle sebe usoudil a odsoudil jednoduché představy. Jednoduchost je jaksi opakem komplikovanosti, složitosti a dost možná i rozpolcené identity. Zřejmě takový maličký a zřejmě neškodný Dr. Jekyll und Mr. Hyde v jedné bytosti.

Já tě neznám, ty mne neznáš, ale ty o mně máš detailní znalosti. To máš z astrologie, nebo z duchovních seancí?

Soudím jenom z těch tvých příspěvků, nic víc v tom nehledej.

Jednoduchost = primitivnost, v tom má Strejda pravdu. Poznat se dáváš prostřednictvím svých názorů, postojů, způsobů reagování, způsobů argumentace a jiným dalším projevem.

To se musím Ondiho zastat přeci jen slovně je na tom jako rozkvetlý strom :-)

Nebo nezmarná kopřiva.

Tak to je dáno nenávistí ke katolíkům. Sám by katolíka nezavraždil tak to dělá jen slovně. uráží víru, lže a dehonestuje vše co má společné s náboženstvím. Zneužívá k tomu ateistickou diskuzi.

jo je to poznat.

To máš pravdu, že DF Ateisté umožňují prezentovat zdravý světonázor a i kritiku náboženských a církevních ideologií, které dělají z lidí jen poslušné a nemyslící ovce. A jak je zřejmé, tak způsobují některým pobožným nemalé psychické problémy.
Na náboženských DF bych zajisté dostal dávno ban ... ano, ale také bych tam dobrovolně nelezl.

Tak psychickými problémy se tu vykazují zrovna ateisté.

Poznávat spolu diskutujícího je možné z jeho příspěvků, ale je to poznání objektivní a nebo osvětluje jen uzounkou část charakteru člověka? Také mohu napsat, že jsi primitiv, když posoudíš a odsoudíš člověka za jeho názory, poskytující jen uzounkou výseč jeho osobnosti
Ano, tohle je nešvar lidiček přesvědčených o své, přímo papežské, neomylnosti.

Samozřejmě že je to poznání objektivní, když stojí na faktech.
Mimochodem ty taky přece posuzuješ a odsuzuješ lidi za jejich víru v boha, takže jsi v tom případě dvojitý primitiv.

Církve nejsou politické strany. Křesťanskou politickou stranou je třeba naše KDU(-ČSL). Zbytek jsou choré fantasmagorie.

Bohové jsou produkty lidské fantazie ve stejném smyslu, jako jsou jimi vědecké teorie. Existují jako reálné síly a náboženstvím jsou popsány.
Tvé hodnocení náboženských ideologií (např. programu té KDU) je vlastně hodnocením politiky jako takové.

A co se týče víry, aby si o ní ateisté vytvořili správný obrázek, tak jsem náhodou našel tohle:

Křesťanská víra není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry. Bůh důvěřuje nám, že přes všechny kopance nakonec dobře použijeme to, co do nás vložil. A zve nás, abychom důvěřovali jemu. Je to výzva.

Věřit Bohu znamená přijmout tuto výzvu a vydat se s ním na cestu. To vyžaduje odvahu vyrazit do neznáma, bez vlastního zajištění. Odvahu risknout to a spolehnout se na Boží jištění, na to, že On cestu zná a dovede mě do cíle. Je to dobrodružství.

Žít z víry přináší i dílčí Boží výzvy, kdy nám říká: "Neboj se! Zkus to! Se mnou na to máš."

Uvěřím mu a přijmu jeho výzvy?