„Když signál dorazí, okamžitě se porovnává s tímto modelem. Pokud se shoduje, vnímáme to, co jsme čekali, pokud se liší, vzniká chyba, která model upravuje. Proto nikdy nevidíme čistou realitu, ale její interpretaci.“
Ano, pokud se shoduje, vnímáme, co jsme čekali, pokud se liší, vnímáme, co jsme nečekali. Jak nám to brání vidět realitu přímo? Odkud se bere ten názor o vnímání reality pouze přes předem vytvořený model?
naše smysly jsou bariéra, vnímáme vše kodovaně přes smysly a mozek nám upravuje (odhaduje) či vytváří obraz. Nevíme jaká je realita, kdybychom neměly smysly... tedy kdyby se naše hranice těla neměly žádné styčné body s vnějším světem. Jak to vypadá v našem těle? Je naše, je uvnitř hranic našeho já a nemáme o něm moc tušení, leda se řízneme... vidíme krev, slyšíme tlukot srdce ale nevíme jak to tam vypadá...jen částečně, třeba přes rentgen. přibližně odhadujeme.
Omyl a to velmi podivný.
Naše smysly jsou vstupy,
ne bariery, informací o okolí
našeho těla. Teprve náš mozek, podle svého vrozeného naturelu, podle
výchovy, podle vzdělání a podle zkušeností vytváří obraz našeho
okolí. Tím víme a vnímáme realitu okolí.
Čteme-li si pohádku, nebo román, srovnáváme ji s jinými příběhy, které jsme četli a nebo které nám někdo vyprávěl.
A také bych řekl, že víme celkem vyčerpávajíce, jak to vypadá v
našem těle.
Jak to vypadá v našem mozku lze také do jisté míry zjistit. Třeba i to,
proč někteří lidé zadrhávají, mají epileptické záchvaty a také proč
mají lidé stovky různých fóbií, ale také koníčků a zábav. Někteří
lidé jsou výjimkami a dokáží malovat obrazy, psát uchvacující romány,
sochat sochy, stavět mosty, silnice, domy, jiní vynalezli letadla, rakety ...
to jsou talentovaní lidé. Ten talent je jedinečný, řemeslu se lze naučit,
ale jen talentovaný dosáhne mistrovství ve svém oboru.
Tohle je ratko náplní našich mozků.
Říká se tomu prediktivní kódování, mozek si neustále vytváří model
světa a příchozí podněty pak jen porovnává s tímto modelem. Proto nikdy
nevidíme realitu úplně přímo, ale její interpretaci.
Když čteš text, mozek předem odhaduje, jaké slovo přijde. Proto dokážeš
přečíst větu i když je v ní překlep, mozek doplní chybějící písmeno
podle očekávání. Stejně tak u optických klamů, vidíš něco, co tam ve
skutečnosti není, protože mozek použil svůj předchozí vzorec.
Podobně to funguje i se zvukem, když slyšíš známou melodii, mozek doplní
tóny, které jsou slabě slyšet nebo chybí, protože očekává jejich
přítomnost. Vnímání je tedy vždy kombinací příchozího signálu a
předpovědi, "nikdy čistý obraz reality.“
