To není pravda. Křesťanské církve nic takového netvrdí. O sobě vůbec nemluví. Pro ně je středobodem J.K. a jeho učení a ne oni, jejich názory, jejich pravdy. Pokud to má nějaká církev jinak, nemají nic společného s křesťanstvím.
To není pravda. Křesťanské církve nic takového netvrdí. O sobě vůbec nemluví. Pro ně je středobodem J.K. a jeho učení a ne oni, jejich názory, jejich pravdy. Pokud to má nějaká církev jinak, nemají nic společného s křesťanstvím.
„Pro ně je středobodem J.K. a jeho učení a ne oni, jejich názory, jejich pravdy.“
To sice ano, ale je to středobod, o kterém tvrdí, že je danou pravdou. Jestli k tomu také tvrdí, že jsou to oni, kdo to tvrdí, to už je přece nepodstatné. Své učení prezentují jako danou pravdu, čímž o sobě tvrdí, že oni tu pravdu znají. To přece nejde oddělit.
Jo, je možné, že Křesťanské církve nic
takového netvrdí. O sobě vůbec nemluví
Ale formulují své přednášky, svá dogma a své chování způsobem
nepřipouštějící jakoukoliv námitku. Jan Hus něco namítli a byl
zavražděn. Církevní dogma nesnese sebemenší kritiku.
Tady se někdy v 70. letech ustanovilo hnutí "My jsme církev" (orig. "wir sind Kirche") a požadovalo po Vatikánu povolení rozvodů církevně uzavřených manželství a možnost církevního manželství s jinou osobou. S tímhle požadavkem, nebo prosbou, však narazili už v Rakousku, na biškupa Křena (je už v nebi, tlouštík jeden), který odmítl poskytnout té žádosti / prosbě svůj podpis.
Na lidi se prostě kašle - mají poslouchat a ne něco požadovat. Následkem byl odchod spousty katolíků do civilu, nebo možná k jiné vstřícnější církvi.